PSÁNO PŘED STO LETY
PSÁNO PŘED STO LETY
(červenec 1906)
Rýžování zlata.
Slovanští sedláci provozují u Soluně velmi výnosné rýžování zlata. Sultán nyní vyslal německého geologa Grosskopfa, aby Macedonii prozkoumal. Ten pak přišel k poznání, že země tato jest velmi bohatou na zlato, zejména horské pásmo Krušského Balkánu. Zlatá pole mají prý v poříčí řek Gullika a Alexie délku 60 a šířku 40 km. Ale i jinde jsou prý bohatá naleziště zlata. Co do bohatství zlata vyrovná prý se Macedonie úplně Uralu.
Cena 1 gramu radia
vzrostla dle přednášky řiditele Hamburské fysikální státní laboratoře z 12.000 marek nyní na 320.000 marek. Vysoká tato cena vysvětluje se opatřeními rakouské vlády, jež překážejí ve vývozu z Jáchymova.
Zasypaní horníci zachráněni.
V uhelných dolech caradockých v jižním Walesu, do nichž před osmi dny vtrhly spousty vod, kteréž vnitřek zaplavily, prodlévalo v kritické chvíli šest horníků. Dva z nich byli vytaženi ještě živí. Jakkoli jsou značně seslabeni a vyčerpáni, má se za to, že budou při životě zachováni. Mimo ně vytaženy byly z dolů tři mrtvoly. Uhlokopové Robert Taite a John Bolinko, byli v Hacklemisově uhlodole zasypáni plných 22 hodin. Státní inspektor uhlodolů M.O. Morgan pracoval po celou dobu nepřetržitě s četou horníků, až zasypanou část chodby vyčistili a uzavřené v ní horníky osvobodili.
Ztracené doly.
Mezi bohatými doly, ovládanými a spravovanými kdysi Španěly v Mexiku byl také zlatodol Ubardo a Talopa. Doly tyto vynášely obrovské zisky a bylo v nich s velkým ziskem dolováno až do doby války s Apači. Za epochy francouzské intervence byly šachty a štoly ukryty správcem Juanem Morenou, královským stoupencem, který byl nucen vyhledat spásu v útěku, při kterém zahynul. Po zjednání pokoje marně bylo po dolech pátráno a až do nynější doby nikdo neví, kde se nalézaly. Bohatý jeden Mexičan před nedávnem vykonal cestu do Madridu a za velké peníze dovoleno mu nahlédnouti do archívů, kde však nenalezl žádných záznamů. Jediným hodnověrným pramenem jsou tradice, nasbírané mezi Indiány kmene Pima. Ti zcela určitě tvrdí, že doly existují. Malé kousky velice bohaté rudy občas prodávají, avšak veškeré pokusy sledovati Indiány, kteří rudu tu tajně dobývají, anebo uplatiti je, aby místo ono prozradili, až dosud selhaly. Prodchnuti jsou Indiáni pověrou, dle níž za vyzrazení, kde se doly nalézají, trestáni by byli nadpřirozenou mocí okamžitou smrtí.
Doly na Stříbrných Horách.
Stříbrnohorské doly, které v roce 1555 byly opuštěny a v zapomenutí ležely až do roku 1891, kdy opět práce v nich započala, dospěly zkoumacími pracemi až na dno starých šachet v hloubce 156 metrů. Doly tyto sestávají ze 27 rudních chodeb příčných v délce 120 metrů a dvou chodeb podélných v délce 1500 metrů, vesměs již vyčerpaných. Prázdná místa po vydobyté rudě táhnou se do výšky v obrovských rozměrech, což svědčí o tom, že mnoho rudy bylo na povrch zemský vyvezeno. V 60. metrech hloubky jeví se stříbrná ruda v šířce 4 cm a obsahuje 20 % zinku, 14,6 % olova, 7,37 % stříbra, 2,66 % zlata na 100 kg rudy. Nyní hlavní zřetel obrácen je na šachtu novou, která prohlubuje se do hloubky 200 m a ze které bude vydobytá ruda parním strojem na světlo denní se vytahovati, jelikož vytahování rudy pomocí okovů minulo by se úplně s výdělkem. Z nerostů v hloubce 106 m v jedné opuštěné šachtě nalezena byla stříbrná a olověná ruda, peřestek, ocelky, krystalované vápence, keříček samorostlého stříbra, růženín, krystalové živce atd. Ze starožitností nalezeny byly v poslední době dřevěné primitivní pumpy, žlaby, z nichž pumpy si vodu podávaly, necičky, na nichž se ruda nosila, 3 sekery, 3 dřevěné lopaty, křížový nebozez do skály, žebříky, rumpál se dvěma dřevěnými samorostlými klikami, 1 zachovalý pumpový ssavec s koženou klapkou, kladívka na skálu atd. Každý odborník, jenž do dolů těchto sestoupí, věnuje pracím starých horníků plnou pozornost a obdivuje se krásnému vybudování dolů v dávné minulosti, jež dnes ještě po 450letém trvání sesutí vzdorují. Otevřením těchto dolů poskytne se vůkolnímu lidu chudému potřebná obživa.
Nové naleziště uhlí.
Jak se nám oznamuje, zjistila Pražskoželezářská společnost v obci Kamenných Žehrovicích, okresu Slánského, vrtnou dírou dne 20. července t.r. ve hloubce 585 m kladenskou uhelnou slůj 6,5 m mocnou.
Z Teplic.
Uhelné doly hraběte Osvalda Thuna a to: "Terezie", "Johanka", "Josef", "Osvald" a "Jednota" u Klášterce a "Milžan" byly prodány továrníkům Lindemannovým v Drážďanech.
Co je to šmant?
Šmant značí rozmočené drobné části skály, hornin a nerostů, měkké druhy krušcův, u vitriolníkův měkká žlutá, vlhká země, která se při dělání vitriolu usazuje a v červenou barvu vypaluje, značí taktéž pěnu, která se na nějaké tekutině usazuje, např. uhelný šmant. V němčině shledáváme se sice se slovem Schmant, ve středoněmčině smant to co schmant, než slovo to pochází ze slovanského smetana. Ve věci té poukazujeme jen na dílo Matzenaurovo: "Cizí slova ve slovanských řečech".
Rozsudek.
Dne 2. července t.r. vynesen byl v Mostu rozsudek s 15 topiči a strojníky, zaměstnanými na dole Nelson, kteří byli obviněni, že zastavili bez předchozí řádné výpovědi práci, opustili stroje a kotle, čímž spáchali zločin veřejného násilí zlomyslným činěním a opomenutím v § 87. tr. z. naznačený a dle § 88 tr. z. trestný. Všichni obžalovaní rozsudkem čtyřčlenného senátu osvobození.
Z Cvikova
Saské doly uhelné usnesly se zahájiti vyjednávání s uhelnými doly v Čechách o zřízení středoevropského uhelného "ringu".
Výroba alkoholu z rašeliny.
Již dříve podařilo se vlákna dřevěná ano i moučku škrobovou v hroznový cukr převésti, který pak kvasením v alkohol a kyselinu uhličitou se rozložil. Dle nového pokusu použilo se nyní jako východiska ku přípravě líhu místo husté dřevěné celulosy jemnější celulosy, zvláště rašelinových vláken, snadněji přístupných chemickým účinkům. Za tím účelem vaří se rašelina, jak právě ze slatiny přijde, se zředěnou kyselinou sírovou po 4-5 hodin, při čemž celulosa rašeliny nasákne vodou a rozkladem v cukr se převádí. Po uvaření, když dosaženo bylo maxima tvoření cukru, odděluje se kaše, obsahující cukr, filtračními lisy od zůstatku, cukernatý roztok se koncentruje, pomocí kvasnic vykvasí, a utvořený alkohol se vydestiluje.
Hornické dobývání ledu.
Od té doby, co elektrická dráha do Fayet-Saint-Gervaisu na Mont Blancu dokončena byla, povstal tam dosti značný průmysl odborného hornického těžení ledovcového ledu, který se pak odtud dráhou do Lyonu a jiných měst jižní Francie dopravuje. Každodenně za letních měsíců oddělí se trháním přes 50 tun ledu z ledovce Glacier des Bossons u Chamounixu. Podnikatel platí obci Chamounix za jednu na šest let udělenou koncessi k těžení ledu nájemné as 530 Kč ročně. Spodní konec ledovce leží 1300 m nad hladinou mořskou a odtud dopravují se ulomené bloky ledové po skluzavkách k železnici. Trhání děje se prachem, za kterýmžto účelem 6-7 cm široké otvory nábojové ve vzdálenosti 4-5 m od sebe a 7-9 m hluboké do ledu se navrtávají. Náboj prachový obnáší 7-8 kg pro každý otvor a jediným výbuchem oddělí se tolik ledu, že denní spotřeba uhrazena jest. Celkem zaměstnáno jest při tomto dobývání 13 mužů, a sice 8 lamačů u ledovce, 1 dozorce při skluzavce, 2 na skladišti a 2 při nakládání na dráze. Po odtržení taje led na povrchu a bloky pokrývají se po opětném zmrznutí této vody ledovcové neprůhlednou vrstvou ledovou. Před odvezením nakládají se bloky po 48 hodin do zvláštních kůlen s dvojitými stěnami. Prostor mezi oběma stěnami vyplněn jest pilinami. Po tomto uložení odtál neprůhledný povrch a led má zase svou krásnou zelenou barvu. Skluzavka sestává z 860 m dlouhého žlabu, který na spodu 0,75 m a nahoře 1,25-2 m široký jest. Spočívá na lešení a opisuje několik křivek, aby se rychlost sešupujícího se ledu zmírnila. Rozdíl ve výšce obnáší asi 220 m. Dobytý let jest velmi čistý a poptávka po něm velmi čilá.
