HOFMANN Gustav
Vydalo: Národní technické muzeum, Praha
Roku: 1968
Náklad: 500 výtisků
Cena: neprodejný výtisk, rozmnoženo pouze pro vnitřní potřebu
Ještě dnes, projíždíme-li krajinou mezi Prahou a Plzní, zaujmou naši pozornost vysoké tovární komíny u Berouna, Hořovic, Rokycan, Ejpovic i v Plzni samotné. Jsou to komíny nejen Králodvorských železáren, železáren v Komárově, Hrádku u Rokycan, Ejpovických hrudkoven, ale i různých drobných podniků, spjatých s výrobou a zpracováním železa, jako jest zbirožská Zbirovia a jiné.
Bylo-li nedávno za ocelové srdce našeho státu považováno Ostravsko a Kladensko, bylo tomu ještě v první polovině 20. století jinak. Za ocelové - tedy spíše železné - srdce Čech bylo možno v té době označit široký pruh území mezi Berounem a Plzní, kde byla tehdy vytavena většina železa v Čechách vyrobeného, tedy oblast podbrdských železáren.
V této oblasti byla řada větších či menších železných hutí, z nichž k nejvýznamnějším náležely železárny křivoklátské, šťáhlavské, komárovské a zbirožské. Tato čtveřice stála v čele nejenom svým rozsahem a výší produkce železa, ale často i technickou pokrokovostí a ovlivňovala tak vývoj nejenom železářství podbrdského, ale i železářství v celých Čechách. S železářskými odborníky z těchto železných hutí se velmi často setkávání i v jiných částech Čech. S železárnami úzce souvisí místní bohatá ložiska železné rudy s doly na nich zaraženými.
