http://www.bela.cz
DOLOVÁNÍ V OKOLÍ DOMAŠOVA A BĚLÉ POD PRADĚDEM
V lesíku na kótě 586,5 m.n.m. jménem Johanniburg - Jánský vrch, na levé straně státní silnice Domašov-Jeseník v polích, jde S-J směrem táhlá dobývka v ložním rudním tělese, tvořeném páskovanou křemen-magnetitovou rudninou s amfibolitem, kalcitem, epidotem a českým granátem. Ložisko má směr S-J, sklon 85 stupňů k západu. Mocnost na výchoze ložiska činí 0,5 m. Ložisko je uloženo v amfibolitech s proužky bílého a narůžovělého kalcitu. Dobývky a na ně navazující pinky jsou rozmístěny asi ve 400 m, ložisko je nestejnorodé, je zvrásněno společně s amfibolitem a mramorem (erlany), žíly jsou alpského typu, na severu kóty jsou i pegmatity se skorylovými sloupky. Výskyt je v krystaliniku, opuštěné doly jsou na jihozápadní a jižní straně kopce v lesíku nad vilou, jsou považována za největší hornické práce na slezské straně Hrubého Jeseníku. Dolování bylo povrchové a jen v jednom místě byla ražená krátka prospekční štolka 30 m dlouhá. Hornina s magnetovcem připomíná dle kvality rudniny rudonosné horniny z velkých švédských ložisek, typu Gellivary. Magnetovec je kusový, středně zrnitý, s nepravidelnými plochami osmistěnů, ruda je vmezeřena do amfibolitového podkladu. Ruda byla dobývána v 16.-18. století, a zpracovávána v hamrech u Adolfovické tvrze, kde jsou zachované zbytky strusky, část byla převážená do Burbergsthalu, část až do železáren v Kemnitz (bývalý Karl-Marx-Stadt). Jednalo se o poměrně malé, ale velmi kvalitní a dobře využívané ložisko.
Na protější straně údolí, v údolí Javořičského potoka (Hollunderbach) na jjz. svahu kopce Bezový, vrcholové trasy Hollunderkuppe se nacházejí 3 cca 10-15 m hluboké šachtice, spojené společně navazující dědičnou odvodňovací štolou, poblíže kóty 601,3 m.n.m, kde se nalézá i poměrně vysoká halda se zbytky magnetovce a nečistého grafitu v biotické rule. Poblíž šachet se nachází lom s výskytem krásných drúz křemene s křišťálem (zatím velmi zachovalé).
Ložisko křemenné žíly pro sklářské účely v prostoru bývalé pily Šumná bylo otevřeno pokusnou dobývkou mléčného křemene ke sklářským účelům, probíhala zde však pouze prospekční ražba, otvor cca 1 m x 0,5 m a o hloubce několika desítek centimetrů, ukončeno pro nekvalitní křemennou žilovinu s příměsí amfibolitu.
V zátočině Cesty svobody, pod výchozem amfibolitové horniny je pokus o prospekční šachtu, velikost cca 1,5 m x 60-80 cm a hloubce několika metrů, pokusná sonda o nalezení kvalitní amfibolitové horniny, šachtice má gotický portál, je však silně zarostlá kopřivami a buřením. V okolí jsou pozůstatky po dalších pokusech, avšak bez jakýchkoliv výsledků.
Pokus o dobývání železné rudy v oblasti Zadní Spálené (Hintere Braende). Jedná se o pokusnou šachtici, cca 3-4 m, raženou v jemnozrnných žulových rulách až ortorulách. Šachtice se nachází ve vysokohorském terénu, cca 4-5 km vzdušnou čarou na východ od kostela v Dolním Domašově, v jižní díle označeném Hintere Brande - Zadní Spálená, na JV od Malého Bradla, mezi kótami 1.031-1.050 m.n.m. Šachtice cca 4-5 m hluboká leží poblíž lesní cesty směrem na Děrnou a Jelení palouk, šachta je obklopena haldou s rubaninou, obsahuje limonit, goethit a nekvalitní grafit. Poblíž šachtice jsou pozůstatky pinkových tahů a pokusy o další průzkumy, šurfy. Zhruba jihozápadním směrem je nové pinkové pole se stejným nálezem. Limonitová vrstva s nekvalitním grafitem je v jen malé hloubce cca 0,5 m.
Opuštěné železnorudné ložisko magnetovce na Malém Dědku (na staré rakouské speciálce list 3958 Freiwaldau) je uveden dvojí Leiterberg-Klein Vaterberg-Leiterberg, kóta 1363 m.n.m, a Leiterberg kóta 1149 m.n.m. Dědek, ležící nad pásmem Velkého vodopádu, vlevo při modré turistické stezce na Švýcárnu. Toto ložisko patří k nejvýše položeným a nejodlehlejším v celém Hrubém Jeseníku. Na hřebeni je hraničník s číslem lesního oddělení 109, 110, 104. Ložisko je po levé i pravé straně této značkované stezky, asi 200 m od hraničníku, v trati Strážný, lesní okrsek Hřebenáč. První pokusná, dnes již zasypaná, štola bez rudních zbytků je v trati Podlesí, lesním oddělení 110. Druhá šachta a štola, jdoucí sv. směrem je v revíru Kamenáč, lesním oddělení 104. Zde se nachází ještě velká rudní halda o rozměrech 8 x 2 m s obsahem asi 6-8 vagónů čisté rudy. Uprostřed Kamenáče byla největší čočkovitá anomálie železné rudy, která byla spojena asi 40 m dlouhou štolou, která narazila na 3-3,5 m mocnou čočku magnetovce. V roce l957 byla vyzmáhána stará štola, a pokračovalo se v dalším pokračování, ale pro velkou odlehlost a vysoké náklady, malou kovnatost, práce brzo byly zastaveny. Jedná se o silně nestejnorodé, metamorfované ložisko, sedimentačního devonského stáři. Ložisko objevil v roce l926 E. Roth a l929 jej Johann Wischowitz celé popsal. Rudnina je jemnozrnná, smíchaná s karbonáty, křemenem a chloritickými minerály.
