Kdy bylo objeveno uhlí na Jemnicku není
přesně známo. Prvním písemným pramenem je zmínka o Štulíkově dole (též uhelný
lom v Jemníkách), kdy ve zprávě Smečenské horní substituce z 29.12.1790 se
praví, že vrchnost propachtovala Josefu Štulíkovi, jemnickému rychtáři, svůj
"uhelný lom" v Jemníkách před více než dvaceti lety. Zahájení kutání v katastru
obce lze tedy datovat okolo roku 1770, některé prameny uvádějí rok 1765. Přesné
situování lomu není známo. Po upřesnění v terénu s přihlédnutím k současné
znalosti výchozu sloje lze nejpravděpodobnější situování přiřadit k pozemkové
parcele č. 233 při silnici z Netovic těsně nad výchozem Kounovské sloje.
V roce 1782 nastal spor mezi vrchností a
jemnickými poddanými. Ti nalezli uhlí na svých polích, ale vrchnost jim kvůli
rychtáři nechtěla dát povolení ke kutání. Spor se dostal před úřady a po provedeném
komisiálním šetření dalo rakovnické hejtmanství za pravdu vrchnosti.
Roku 1789 bylo císařským patentem kamenné
uhlí prohlášeno za majetek panovníka, který právoplatně vymezuje horní práva
vrchností a těch, kdož kutají. V důsledku patentu vydalo téhož roku i České
gubernium dva patenty o hornictví, kterými byly kutací poměry příznivěji upraveny.
Těchto výhod použili jemničtí sedláci Václav Cihlář, Václav Landa a Mates Brož,
kteří v roce 1872 ve sporu s vrchností neuspěli, a otevřeli dvě šachty na svých
polích.
Reorganizace státní správy v 80. letech 18.
století sjednotila horní úřady pro české země a zřídila tři distriktuální horní
soudy přímo podřízené Českému guberniu. Celý tehdejší rakovnický kraj včetně
Slánska podléhal Hornímu úřadu v Příbrami. Na jednotlivých panstvích, kde se
dolovalo, byly zřízeny substituční úřady. Pro oblast jemnického obvodu byla
zřízena substituce Clam Martinická ve Smečně. Smečenský horní úřad zahájil svoji
činnost dnem 1. 11. 1790 a prvním horním substitutem (perkmistrem) byl jmenován
Matyáš Michal Danielis.
V roce 1791 byla v Jemníkách založena nová
vrchnostenská šachta Svatý Karel, jejíž uhlí se používalo pro pálení vápna. Byla
hluboká 11 láter (přibližně 21 m). Nově otevřená šachta byla obratem vrchností
pronajata za 30 zlatých ročně.
Po vleklé hospodářské krizi nastává oživení
těžby koncem 18. a počátkem 19. století, kdy nastávají příznivější hospodářské
poměry. Hledání uhlí se stalo oblíbeným zaměstnáním sedláků na vesnicích. Pole
na návrších byly překopávány, poněvadž "v horách se předvídaly nálezy nerostů".
Kutiště na návrších nebo úbočích svahů byla výhodná také proto, že v případě
otevření ložiska bylo možné snadné odvodnění.
Počátkem 19. století bylo dobývání Kounovské
sloje nejrozsáhlejší právě v katastru obce Jemníky. Doly v obvodu jemnickém vlastnili
převážně cizí podnikatelé. Vyplývá to ze seznamu majitelů dolů a vytěženého uhlí z roku
1818, kdy z celkové těžby 40.921,9 strychů a z 22 šachet byla více než polovina uhlí
vytěžena u Jemník.
V roce 1925 jsou u Jemník udávány čtyři doly,
a to Soukromý cech sv. Václava, sv. Josef, sv. Eduard a sv. Jan. Na cechu sv. Josefa
pracoval dobře stavěný stroj uváděný do chodu koňmi, který čerpal vodu z dolu. Na
dole se současně vyráběla zelená skalice. Důlní voda nasycená sírany se nalévala do
kotlů a zahřívala nad ohněm. Při vypařování se sírany usazovaly v krystalech, ze
kterých se kalcionováním vyráběla zelená skalice a prodávala klempířům do Prahy.
Údaje o výrobě kyseliny sírové souhlasí i s výkazem z 31.7.1834 Horního substitučního
úřadu panství smečenského. Ve výkazu je popisována minerální továrna u opuštěných
kamenouhelných šachet sv. Jana a sv. Eduarda, která procesem vyluhovacím z uhelných
hald vyráběla "mineralerz". Doly byly hluboké až ke štole 8 láter a pod štolou 10
láter. Majitelem dolu i továrny byl Ignác Antonín Brem.
Z roku 1836 pocházejí zmínky o 6 dolech v okolí
obce Jemníky a 1 dolu u Knovíze. Majiteli nebo spolumajiteli většiny z nich byly
Kateřina Šmidlová a výše zmíněný Brem.
Z dalších let máme o dolování u Jemník pouze zmínky.
Kateřina Šmidlová, majitelka dolových měr, dobývala Kounovskou sloj nad Knovízí po obou
stranách staré státní silnice ve směru do Slaného. V těchto místech byla ještě po II.
světové válce patrná zbořenina starého domku "cechu", odkud se havíři rozcházeli na
své šurfy.
V seznamu všech jam a šachet na panství Smečenském
z roku 1843, kde nejsou uvedeny šachty zavalené, je u Jemník uváděno 7 dolů.
V knize propůjček a oprávnění je v roce 1868 uvedeno,
že na osmi důlních mírách se nalézají doly Emanuel, Josef, Leopold a Ondřej a jako
majitelé jsou zapsáni cizí podnikatelé. Z nich Heinrich Mitsch ze Záhřebu je zapsán i
v roce 1971 a z doby jeho podnikání pochází nabídka na prodej uhlí výtečné jakosti.
Ještě v roce 1880 na hospodářsko-průmyslové výstavě ve Slaném vystavoval tento podnikatel
své uhlí a navíc vystavěl i domek z dobrých cihel jím vyráběných.
V roce 1873 byla zaknihována akciová společnost
Humboldt, která při západním okraji katastru hloubila důl Humboldt. Jáma měla obdélníkový
profil o rozměrech 2,05x7,65 m. Celková hloubka jámy dosáhla 517 m a bylo jí zastiženo
celkem osm slabých uhelných slojí nýřanského souvrství. V hloubce 508 m byla zjištěna
bazální brekcie 28,8 m mocná. V roce 1894 byl proveden na dně jámy vrt až do hloubky
celkem 762,8 m. Důl Humboldt měl těžit hlavní kladenskou sloj a tento první a do té
doby jediný pokus na Slánsku se nezdařil.
Těžař Marek, když se v roce 1895 přestěhoval do
Netovic, našel v blízkosti starého jemnického dolování opuštěný důl Josef v místech
zvaných Kobylí hlava. Jáma byla delší dobu opuštěna a v roce 1895 byla zbořena dřevěná
těžní budova. Podle Markových záznamů se ložisko otevíralo štolou směrem k Horce, po
jejíchž obou stranách byly vedeny poruby. Uhlí obsahovalo hodně pyritu, ze kterého se
na místě vyráběla kyselina sírová. Směrem k severu sloj upadala a nabývala na mocnosti.
GEOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA
Geologicky náleží katastrální území Jemníky
Kladensko-slánsko-rakovnické pánvi, zaplňované v období permokarbonském. Nejstarší
usazeniny, tzv. spodní šedé vrstvy vznikly na počátku karbonského období za teplého
vlhkého podnebí, které svědčilo bujné vegetaci. Její zetlelé pozůstatky daly vznik
několika polohám černého uhlí.
Na spodních štěrcích a slepencích, jimiž byl
zahájen karbonský sedimentační cyklus, leží tzv. základní kladenská sloj. Nad ní,
oddělena polohami jílovců a opuk, je hlavní kladenská sloj, dosahující místy mocnosti
až 13 m. V sérii šedých vrstev spodního permokarbonu leží ještě série lubenských slojí,
poslední uhlonosný cyklus tohoto souvrství tvoří sloje nýřanské.
Po usazení poloh, nesoucích sloje, bylo vlhké
období vystřídáno suchým klimatem, v němž nezarostlé okolí pánve poskytlo jen
zvětraliny obnažených hornin. V profilu usazenin leží nad šedými vrstvami spodního
pásma tzv. červené pásmo tvořené pískovci, slepenci a písky z období sucha. Další
změna podnebí přinesla opět rozvoj vegetace, avšak slabší než v prvém vlhkém období;
tzv. svrchní šedé vrstvy nesou pouze jedinou sloj - "kounovskou", uloženou mezi
polohami jílovců a lupků. Novou změnou podnebí ze závěru karbonské sedimentace
tvoří pak tzv. svrchní červené vrstvy.
V třetihorní éře zasáhly do popisované oblasti
ozvuky sopečné činnosti, při které vzniklo České středohoří. V třetihorách došlo i
zde k několika čedičovým výlevům, z nichž nejznámější jsou Slánská hora a Vinařická
hora. Poslední zásah do tvaru krajiny provedly a stále provádí vodní toky (potoky)
v povodí Vltavy. V zájmovém území jde o erozi a regulaci Knovízského potoka. Silným
zásahem do celého katastrálního území je hornická činnost - poddolování území a
sypání odvalů.
Podstatný zásah do reliéfu krajiny v katastrálním
území i regionu je postavení tělesa rychlostní silniční komunikace.
---xxx---
SEZNAM DŮLNÍCH DĚL V KATASTRU OBCE JEMNÍKY
Štulíkův důl též "uhelný lom" v Jemníkách
Zahájení těžby okolo roku 1770
Provozován ještě v roce 1790
Předpokládaná poloha na pozemkové parcele č. 233 k.ú. Jemníky
Těžař: Josef Štulík, rychtář v Jemníkách
Dvě šachty na Selských polích
Nález uhlí v roce 1782
Zahájení těžby v roce 1789
Těžaři: Cihlář, Landa a Brož, sedláci z Jemník
Selská štola (možná jedna z původních selských dobývek z roku 1789)
Ústí je situováno na pozemkovou parcelu č. 288, k.ú. Jemníky
Vrchnostenská šachta Svatý Karel
Založena v roce 1791
Hloubka přibližně 21 m
Důl Svatý Josef, též Josef nebo Josefi
Založen okolo roku 1805
Připomínána v roce 1825 a dále v roce 1868
Hloubka dolu 53,10 m
Roční těžba v roce 1825 byla 6.000 strychů
Ústí je situováno na pozemkovou parcelu č. 301 v k.ú. Jemníky
Těžař: Ignac Antonín Brem, později akciová společnost Humboldt
Mapový podklad: SOA Praha č. 418 RBÚ Slaný 1856
Důl Svatého Eduarda, též Edvarda
Založen v roce 1815
Likvidován byl v roce 1830
Dolové míry: jedna velká a čtyři malé
Roční těžba v roce 1825 byla 7.500 strychů
Ústí je situováno na pozemkové parcele č. 288 v k.ú. Jemníky
Těžař: Ignac Antonín Brem
Důl U Knovíze
Ústí je situováno na pozemkové parcele č. 399 v k.ú. Jemníky
Těžař: Kateřina Šmidlová
Důl Antonín, též Antoni, též uváděn jako důl Antoni-Josefi
Založen po roce 1873
Likvidován v roce 1885
Hloubka dolu 69,30 m
Ústí je situováno na pozemkové parcele č. 304/1 v k.ú. Jemníky
Těžař: akciová společnost Humboldt
Mapový podklad: SOA Praha č. 420 RBÚ Slaný 1882
Výdušná jáma k dolu Antonín
Založena po roce 1873
Ústí je situováno na pozemkové parcele č. 363 v k.ú. Jemníky
Těžař: akciová společnost Humboldt
Pelcova štola
Připomínána ještě v roce 1880
Ústí je situováno na pozemkové parcele č. 399 v k.ú. Jemníky
Těžař: Heinrich Mitsch (?)
Dvě výdušné jámy k Pelcově štole
Ústí leželo cca 250 m severozápadně a cca 280 m severně od
ústí Pelcovy štoly na pozemkové parcele č. 399 v k.ú. Jemníky
Jáma Humboldt
Založena po roce 1872
Uzavřena 18.9.1898
Hloubka dolu 517 m
Ústí je situováno v k.ú. Jemníky
Těžař: akciová společnost Humboldt
