Máme-li pojednávat o jménech jednotlivých kladenských dolů (jam), musíme si připomenout několik zásad jejich vzniku. Důl je v širším smyslu souhrnné označení důlních děl, jam, překopů, chodeb a ostatních zařízení tvořících důlní podnik. Jámy a štoly byly na Kladensku dominantní důlní díla, jimiž bylo zpřístupněno ložisko kamenného uhlí. Právě jména těchto jam a štol byla přenesena do názvů závodů (podniků). Pro jámy se také běžně používá počeštěný germanismus šachta. Pro jména jednotlivých dolů byla podle tradice z rudných dolů používána nejdříve jména patronů (svatých). Tak máme např. důl Ludmila nebo důl Václav. Dále to byla křestní jména podnikatelů nebo jejich rodinných příslušníků. Do další skupiny patří pojmenování podle příjmení představitelů správních rad důlních společností. Např. Barré, Bresson, Wannieck aj. Třetí skupinu tvoří názvy podle jmen panovníků nebo politiků. Např. Ferdinand, František Josef, Gottwald, Zápotocký atd. Do čtvrté skupiny patří jména pomístní, jako Průhon, Pustinka a jiná, např. Naděje, Studna. Dále místní jména, např. Tuháňský důl. Názvy některých dolů (jam) se v průběhu doby měnily, obzvláště po druhé světové válce.
U jednotlivých jam je v závorce uveden rok založení, popřípadě hloubení a rok vyrubání (ukončení těžby). Až na výjimky uvádíme jámy, kde se skutečně uhlí našlo a bylo po delší dobu těženo, bez hodnocení jejich významu. Je jistě rozdíl, jestliže se z některého dolu vytěžilo 30 tisíc tun nebo 30 milionů tun. Pomíjíme množství kutacích štol a šachtic zvláště ve vrapické oblasti, po kterých se sice zachovala jména, bohužel není známa jejich přesná lokalizace ani další údaje (technické parametry a roky jejich vzniku a zániku). Byly raženy a hloubeny jak jednotlivci, tak pozemkovou vrchností převážně v první polovině 19. století. Podrobnější popis je u jmen jam, pod kterým byly založeny.
PŘEHLED JMEN JEDNOTLIVÝCH JAM
Amálie - Kladno (1857-1896) - lidově "Amálka", byl to první důl Pražské železářské společnosti po jejím založení. Více než 20 let byl hlavním kladenským dolem.
Anna - Rynholec (1907-1965) - jáma dostala jméno podle manželky ředitele Anglo-českého kamenouhelného těžařstva Alberta Petaina Anny Petainové (Belgičané). Dne 14. 4. 1946 byla přejmenována podle ministra Bohumila Laušmana a označována Laušman I. V roce 1950 dostala zpět jméno Anna, v prosinci 1951 změna názvu na Důl československé armády (ČSA I).
Antonín I - Dubí - viz důl František Josef.
Antonín II - Cvrčovice - viz důl Ferdinand.
Antonín III - Dubí - viz jáma Tragy.
Antonín IV - Vrapice - viz jáma Prago IV.
Barré - Vinařice - Tuháň (1872-1935) - Společnost státní dráhy jej označovala římskou číslicí VI, nazýval se "Tuháňský důl". Jméno dostal v roce 1881 podle ředitele statků, dolů a továren této společnosti Adolfa Barrého.
Beata (Beatie) - lidově "Betyna", Lány (1863-1948). Po roce 1920 sloužila jako výdušná jáma pro Lauru.
Bresson - Kladno (1868-1901) - pojmenována podle gen. řed. Společnosti státní dráhy Karla Bressona. Po tomto dole dostala jméno městská čtvrť.
Bohumír (Gottfried) - Vrapice - tato štola Buštěhradských vrchnostenských dolů se připomíná již v 18. století, její funkce skončila v roce 1965.
ČSA I (Československé armády I) - viz důl Anna.
ČSA II (Československé armády II) - viz důl Laura.
Engerth - Kladno (1868-1945) - jméno podle Wilhelma Engertha, prvního gen. ředitele c. k. Společnosti státních drah (Svobodný pán z Engerthů, 1814-1884). Roku 1850 byl jmenován státním radou. Byl význačným technikem a konstruktérem - profesorem Vysoké školy strojnické ve Vídni.
Ferdinand I a II - Cvrčovice, "Na prvním" (1849-1875-1917) - majetek Císařských buštěhradských dolů, na něž přešel dědictvím po Toskánské větvi Habsburků v roce 1848. Jméno dostal po excísaři Ferdinandu V. (1793-1875). Byl dvakrát hlouben (1849-1852 a 1871-1875). Roku 1882 ho koupila Společnost státní dráhy (STEG) a roku 1905 I. vídeňská společnost, po roce 1918 Pražská úvěrní banka. Roku 1915 důl vyuhlen a 1946 dolové pole pod ním dostalo pojmenování po Antonínu Zápotockém - Antonín II.
František - Kladno (1848-1896) - byl založen na místě zvaném "Na pískách". Jméno dostal asi podle Františka Kleina, jednoho z bratří, kteří spolu s Václavem Novotným a Vojtěchem Lannou v r. 1848 založili Kladenské kamenouhelné těžařstvo, které se v roce 1857 přeměnilo na Pražskou železářskou společnost.
František Josef - Dubí (1867-1990) - lidově "Francšachta. Jméno dostal důl podle rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Po roce 1918 nesl jméno Prago I jako součást Pragodolů - Pražské úvěrní banky. Od 8. května 1946 do r. 1990 Antonín I dolu Zápotocký.
Fierlinger (Zdeněk) I - viz důl Mayrau.
Fierlinger II - viz důl Max.
Gottwald (Klement) - viz důl Ronna.
Gottwald I - viz důl Max.
Gottwald II - viz důl Mayrau.
Gottwald III - viz důl Ronna.
Gottwald Klement n. p. - od r. 1977 společný podnik se závody: I. Důl Nejedlý, II. Důl Gottwald, III. Důl Zápotocký.
Generál Svoboda - viz důl Wannieck.
Herget - Kladno (1870-1890) - podle zakladatele Maxe Hergeta.
Humboldt - Jemníky (1874-1878) - založen bez řádného geologického průzkumu mimo produktivní vývoj sloje. Společnost stejného jména podle přírodovědce Alexandra Humboldta (1769-1859). Lidově "Stará mašina".
Jan I a Jan II - Libušín (1885-1975) - založilo je Mirošovsko-libušínské těžařstvo, po jehož báňském řediteli Janu Fitzovi byly pojmenovány. Od roku 1905 přešly do majetku PŽS.
Jaroslav - Tuchlovice (1941 - dosud) - podle gen. ředitele koncernové centrály těžebního průmyslu Živnobanky, akcionáře PŽS, dr. Jaroslava Preisse. (Od března 1942 Tuchlowitzer Schacht in Tuchlowitz.) Po roce 1945 - opět Jaroslav, od 7. 4. 1946 důl Václav Nosek, v roce 1990 - důl Tuchlovice, od 1. 7. 1995 součást o. z. Kladenské doly - Libušín.
Josef - Vrapice - tato štola Buštěhradských vrchnostenských dolů se připomíná již v 18. století. Její funkce skončila v roce 1965. Od roku 1825 byla nazývána Josefo-Ferdinandská.
Julius - Cvrčovice - o této jámě je toho známo málo. Byla vyhloubena v mírách PŽS. Jako větrní jí sloužila štola Segen Gottes (Boží požehnání) rovněž ve Cvrčovicích. V roce 1931 ji převzala obec, aby sloužila jako odpadní jáma.
Karolina - Vrapice - jediná štola v této oblasti z druhé poloviny 19. století, založena v r. 1869.
Kateřina - Dubí-Vrapice (1813 - ?) - jméno podle Kateřiny Černé roz. Stumpfové, manželky těžaře Václava Černého. Nacházela se v místech dnešní chatové (zahrádkářské) osady. Byla to jedna z prvních jam, po níž zůstalo pomístní jméno této lokality.
Kateřina-Josefa - Kladno (1846-1847) - nálezná jáma, ve které Jan Váňa poprvé na území Kladna nalezl uhelnou sloj dobyvatelné mocnosti. Jméno dostala podle manželky jeho zaměstnavatele Václava Novotného a přítelkyně téhož Josefy Libišové.
Kladno - Libušín - viz důl Schoeller.
Kübeck - Kladno (1842-1997) - po Karlu Bedřichu Kübeckovi, pres. Všeobecné dvorní komory ve Vídni. Byl předsedou mincovnictví a báňského oboru. Na jeho popud byl v roce 1841 vydán dekret ke zřízení c. k. kutebních komisí ve větších uhelných revírech. Byl to jeden z prvních dolů založených touto komisí na Kladensku. Dlouhá léta sloužila jáma jako větrní pro důl Ronna.
Laura - Rynholec (1857-1906-1965) - jméno choti předsedy Revírního báňského úřadu ve Slaném, rady Másla. Dne 14. 4. 1946 přejmenována na Bohumil Laušman II. V roce 1950 opět na Laura. V prosinci 1951 změna názvu na ČSA II.
Laušman (Bohumil) I - Rynholec - viz důl Anna.
Laušman (Bohumil) II - Rynholec - viz důl Laura.
Layer - Brandýsek (1842-1865) - jedna z jam založených c. k. Kutební komisí a pojmenovaných po Michaelu Layerovi, přednostovi kutebního ředitelství v Příbrami, iniciátorovi vyhledávacích prací na Kladensku.
Layer - Kladno (1848-1889) - jáma založená Kladenským kamenouhelným těžařstvem a rovněž pojmenovaná podle Michaela Layera.
Ludmila - Cvrčovice (1822-1965) - tradiční pojmenování po sv. Ludmile. Důl patřil buštěhradské vrchnosti. Zanikl r. 1890 a léta sloužil jako výdušná šachta.
Ludvík - Vrapice (? - 1885) - důl Václava Černého z Buckova (Buštěhradu). Původ jména dosud neobjasněn.
Marie Anna - Dříň (1848-1874) - jméno císařovny, manželky Ferdinanda I. (V.) (1803-1884), dcery krále Viktora Emanuela Sardinského. Říkalo se zde "Na šestém", podle kutací šachtice č. VI buštěhradské vrchnosti.
Marie Antonie - Cvrčovice, zvaná také "Antonínka" (1840-1889) - do roku 1848 toskánský majetek. Jméno arcivévodkyně, z toskánské větve Habsburků. Vyuhlena r. 1868 a provoz zastaven r. 1899.
Max - Libušín (1888-1980) - jméno podle knížete Maxe Egona z Fürstenberku, člena správní rady PŽS. 23. března 1946 přejmenován na President Beneš. V roce 1952 - Fierlinger II, v roce 1958 po spojení s dolem Gottwald nesl označení Gottwald I.
Mayrau - Vinařice (1874-1997) - původně Motyčínský důl zv. lidově "Trhanka", později "Majrovka". Po vyhloubení v roce 1877 byl důl pojmenován po tehdejším předsedovi správní rady PŽS JUDr. Kajetánu Mayerovi, později svobodném pánu z Mayrau. Od 5. května 1946 - Fierlinger (Zdeněk) po předsedovi vlády ČSR. V roce 1952 nesl název Fierlinger I. Od r. 1958 - Gottwald II a od 1. 4. 1990 opět Mayrau.
Michal (Michael) - Brandýsek (1842-1865) - později několik pokusů o jeho otevření. Jméno podle Michaela Layera, přednosty c. k. kutebního ředitelství v Příbrami.
Naděje - Dubí (1846-1887) - hlouben fy. Florentina Roberta, která byla nástupnickou organizací po Václavu Černém. Původně Hoffnung nebo Gut Hoffnung (Dobrá Naděje). Symbolické označení pro očekávání úspěšného dolování.
Nejedlý (Zdeněk) I - viz důl Schoeller. Podle ministra školství ČSR Zdeňka Nejedlého.
Nejedlý II - viz důl Wannieck.
Nejedlý III - Libušín - hlavní těžní jáma vyhloubená v letech 1969-1972.
Nejedlý IV - Nová Studnice (Hradečno) - výdušná jáma hloubená v letech 1976-1981.
Nosek (Václav) - viz důl Jaroslav.
Nový Jan - Dubí (1824-1884) - tradiční označení nové jámy nebo štoly stejného jména.
Prago I - viz důl František Josef.
Prago II - viz důl Ferdinand.
Prago III - viz důl Tragy.
Prago IV - Vrapice (1941-1965) - někdy též důl Josef v souvislosti se spojením s Josefskou štolou. Lidový název byl "Dunderka".
President Beneš - viz důl Max.
Prokop - Újezd pod Kladnem (Dubí) (1855-1888, do roku 1904 jako větrní) - tradiční označení podle patrona horníků sv. Prokopa, oslavovaného hlavně na Příbramsku.
Průhon - Kladno (1857-1893) - také "Lesík" nebo "V lesíku". Místní označení travnaté cesty, sloužící k vyhánění dobytka na pastvu.
Pustinka - Lánská obora - výdušná jáma dolu Tuchlovice (1951 - dosud) - Pusté - opuštěné místo.
Robert - Vinařice (1880-1997) - příjmení velkoprůmyslníka a velkoobchodníka Florentina Roberta, spoluzakladatele Pražské železářské společnosti v roce 1857.
Ronna - Hnidousy (nyní Kladno-Švermov), lidově se nazývala "Na Borku" - Společnost státní dráhy ji označovala římskou číslicí VII (1882-1997). Teprve v červnu 1890 ji společnost pojmenovala jménem svého ředitele statků, dolů a továren Antonína Ronny. Od 23. března 1946 Klement Gottwald, od 1. 4. 1958 nesl název Gottwald III jako součást dolu Gottwald n. p. Libušín. Od 1. října 1960 jako závod Gottwald III dolu Zápotocký v Kladně-Dubí. Po roce 1989 opět Ronna.
Schoeller - Libušín (1899 - dosud) - jméno po rakouském velkoprůmyslníkovi Gustavu Schoellerovi, členu správní rady Mirošovsko-libušínského těžařstva, po roce 1905 i PŽS. Od 10. března 1946 - důl Zdeněk Nejedlý, asi od roku 1951 označován Nejedlý I. Od 1. 4. 1990 přejmenován na důl Kladno v Libušíně. Běžně se používá i důl Schoeller, lidově "Šelerka".
Stehelčeveská jáma (Stelčovesská) - (1871-1875) - nazvána podle obce, v jejímž katastru byla vyhloubena.
Studna - Kladno-Kročehlavy (Studňová-Brunnen - 1862-1890) - původně hloubena jako studna na vodu.
Theodor - Pchery, lidově "Na Krétě" (1897-1935) - jméno prezidenta Společnosti státních drah a guvernéra Pozemkové banky ve Vídni rytíře Theodora Taussiga.
Thienfeld - Kladno (1849-1914) - jméno geologa Ferdinanda z Thienfeldu, od roku 1853 ministra orby a hornictví. Na jeho pozemcích stojí dnešní závod Kablo.
Tragy - Dubí (1897-1990) - jméno člena správní rady Společnosti buštěhradské dráhy JUDr. Tragy. Po roce 1918 - jáma Prago III, po roce 1946 - jáma Antonín III dolu Zápotocký.
Václav - Cvrčovice (1845-1891) - jednalo se o dvě jámy těžní a odvodňovací, které nesly stejné jméno po českém patronu sv. Václavu. Uvádí se přibližný rok vyhloubení 1836 (?).
Václav - Újezd pod Kladnem - lidově "Václavka" (1847-1882) - podle finančníka a kutéře, majitele pražského Žofína Václava Novotného.
Vítek - Václav - Cvrčovice (1841-1891) - založil jej Antonín Vítek, společník Václava Novotného. Protože byl založen v důlních měrách těžaře Václava Černého, horní soud jej tomuto přiřkl, jméno Vítek však přetrvalo.
Wannieck - Kamenné Žehrovice (1913-1982) - jméno člena správní rady PŽS Friedricha Wanniecka z Mnichova. Dne 31. března 1946 přejmenován na Generál Svoboda. V roce 1951 nehlučně přejmenován na Nejedlý II.
Zápotocký - Kladno-Dubí - podnik, jenž sdružoval jámy Antonín I-IV a v letech 1960-1990 i jámu Gottwald III.
Zippe - Kladno (nedohloubený, 1857-1858) - jméno vynikajícího učence a prvního ředitele příbramského báňského učiliště prof. Františka Xavera Zippeho, horního znalce a poradce společníků Novotného, Lanny atd. Zůstala po něm tzv. Zippe-kolonie u železniční zastávky Kladno-město.
Použitá literatura a prameny:
Kárníková L., Vývoj uhelného průmyslu v českých zemích do roku 1880, ČSAV 1960.
Stehlík Václav, Sto let dolu Zápotocký, Kladno 1967.
Kamenouhelný revír Kladno - Historie a současnost. Sborník prací z podnikových archivů
z let 1981-1987. Redigovala: PhDr. A. Mayová.
Podnikový archiv dolu Kladno-Libušín
Podnikové týdeníky kladenských dolů
Poznámky a záznamy autora.
