DIE KATASTROPHE VON BRÜX - 1895
KATASTROFA V MĚSTĚ MOST ROKU 1895
prof. Friedrich STEINER
(překlad Honza HRBATÍK)
Město Most leží na jižním okraji Mostecké uhelné pánve. V nejhlubším místě místního usazeného uhelného ložiska v tehdejším dolovém poli šachty Anna se nacházela ve vzdálenosti 750 metrů od mosteckého nádraží pomocná dopravní šachta Anna-Pomocná, která zajišťovala spojení povrchu s podzemními ložisky a těžbou uhlí na konci 19. století.
Noc z 19. na 20. července 1895 byla pro Most výjimečně osudnou. Na město a přilehlý důl dopadla drtivou silou přírodní katastrofa - kuřavka neboli tekuté písky.
19. července, v 9 hodin večer, uslyšel horník Wenzel Mistoler a jeho kamarád dunění, jako když narazí dva hunty do sebe. Oba v té chvíli seděli na křižovatce štol 1351 a 1334. Potom uslyšeli šelest, jako když se hunt táhne svážnou štolou, přišel poryv větru, který jim zhasl světla. Slyšeli, jak se z boční štoly 1294 valí voda a naráží na protilehlou stěnu a začíná zaplavovat štolu. S výjimkou několika horníků se podařilo zachránit celé osazenstvo dolu Anna, kteří byli varováni voláním "voda". Průlom, kterým vtrhla do štoly voda, byl vzdálený od Pomocné šachty 720 metrů. Do štoly mezi závalem a šachtou se rozlil současně s vodou i tekutý písek. Jeho množství bylo odhadnuto na 50.000 metrů krychlových. Půl hodiny po ohlášeném průvalu kuřavky do dolu zhasly v Mostu všechny plynové lampy a v Nádražní ulici se otevřela hluboká jáma. Domy v okolí začaly s hlukem praskat, některé se úplně propadly. V ulicích se před uprchlíky a zachráněnými otevřely další menší propasti, čímž ještě stouplo zděšení obyvatel, protože katastrofa se udála v temnou a deštivou noc.
Zřícené, poškozené a popraskané domy v Janovské ulici
Plocha oblasti, jejíž nosnost byla narušena díky odtokům vrstev tekutých písků do důlních děl, se rozkládala od Plynové uličky (Gasgasse) napříč Nádražní ulicí (Bahnhofstrasse) a podél Janovské ulice (Johnsdorferstrasse) až k nádraží mostecko-teplické dráhy. Celková plocha byla téměř 400 m2. Propady se také objevily přímo na nádraží, kde poškodily koleje a způsobily, že železniční doprava byla na čtyři dny zastavena. Ke zkáze v postižené oblasti také přispělo to, že v narušených domech vypukl požár a vodovodní potrubí bylo díky propadům na mnoha místech přerušené. Naštěstí si hasiči vedli skvěle, díky jejich rychlé pomoci nezemřelo více než jen pár lidí.
Mapka části Mostu se zakreslenými propady
Propadliny, které vznikly nejdříve, byly očíslovány čísly od 1 do 8. Ležely nejdál od místa propadu ve štole než další druhotné propadliny. Domy se postupně řítily a propadaly v kratších nebo delších časových úsecích až do desáté hodiny dopoledne následujícího dne, kdy nastal klid. Mezi domy, které katastrofa postihla, byly např. administrativní budova Mostecké uhelné společnosti, hotel Siegel, hostinec u Zlatého kříže a další.
Po úředním prohledání oblasti bylo konstatováno, že 25 domů se úplně zřítilo. V nich žilo 236 rodin s 1012 obyvateli. 18 domů bylo těžce poničených nebo popraskaných, zde žilo 95 rodin s 411 obyvateli. 39 domů mělo vážné trhliny, takže z nich muselo být vystěhováno 93 rodin se 1039 obyvateli. Celkem tak bylo 2462 lidí bez střechy nad hlavou.
Později se přistoupilo k objasnění příčiny katastrofy. Tekuté písky nejsou v mostecké uhelné pánvi žádnou vzácností. Tekutý písek je jemný písek, který je sypký jako posypový písek. Když je navlhčený, tak je soudržný a v tomto stavu je schopný vyvíjet částečný odpor proti pohybu. Avšak když je v něm vyšší obsah vody, mění se v kašovitou hmotu, jejíž částečky může voda lehce unášet. Tekutý písek tvoří mezi vodotěsným jílem často velké čočky, které leží mezi vodotěsnými nadložními vrstvami hnědého uhlí. Když se takováto čočka naplní vodou a je nafárána nebo se provalí do dolu, vyteče s vodou zároveň i písek a vrchní vrstvy poklesnou do vytvořené prostory. Toto provalení může být způsobeno různými příčinami. Když je voda pod vyšším tlakem, než může vydržet plocha terénu, může shora vyhloubený otvor zapříčinit výron tekutého písku na povrch. Zřícení pily, stejně jako podobné události v mostecké uhelné pánvi, které následovaly při propadu a poklesech na stavbě železničního náspu jsou příkladem toho, že celá oblast má nestabilní podklad. Při sondážních vrtech v důlních chodbách, které se nacházely právě u čoček tekutých písků, docházelo k zaplavení štol stovkami kubických metrů zvodnělého písku. Případ tohoto typu, který měl autor příspěvku (prof. Friedrich Steiner) sám příležitost studovat, se stal také na šachtě Rudiai v Bílině.
Silně poškozené domy v Plynární ulici
V hnědouhelné oblasti bylo těžbou uhlí dokázáno, že nejspodnější vrstvy uhelných bloků mají mocnost dobyvatelných slojí mezi 8–12 metry. Při těžbě byly ponechány jen slabé pilíře o rozloze 10-12 metrů čtverečních, zbytek byl vytěžen. Tyto pilíře byly po vyrubání celé komory a přechodu na novou po určité době následně též odstřeleny a vytěženy. Pukající narušený strop se z bezpečnostních důvodů strhával a tento materiál byl dopravován k dopravní šachtě a následně na povrchový odval. Tímto způsobem těžby vznikly dutiny, které byly vytěženy až na vrchní vodotěsný strop z jílů. Po vytěžení byly opuštěny a po několika dnech nebo týdnech poklesly a zřítily se. Přitom se na povrchu projevily změny ve formě zlomů a puklin, pokud se dutiny nacházely blízko povrchu nebo v malých hloubkách. Před touto katastrofou docházelo dosud pouze k pozvolným a neviditelným poklesům půdy bez vedlejších projevů. Proto nikdo nepředpokládal, že se něco takového může stát. Po spadnutí jednoho takového stropu došlo k tomu, že tekutý písek pronikl do vlastní komory a na povrchu se propad projevil na ještě větší ploše, než byla plocha vlastní provalené komory.
Tato okolnost byla hlavní příčinou mostecké katastrofy. Přesto to není absolutně jisté, protože ze strany úřadů nebyla nikdy podána vysvětlení, která by potvrdila či vyvrátila i jiné další možné příčiny události. Okolnost, že Most zavedl vodovodní potrubí a dřívější studny a kašny odvádějící spodní vodu byly uzavřeny, mohla způsobit zvýšení množství vody v tekutých píscích pod městem. Stejně tak mohlo být příčinou prasklé vodovodní potrubí, navíc před katastrofou postihly postižené území vytrvalé deště.
Na místě neštěstí upoutalo zvláštní pozornost inženýrů několik jevů. Přechod pro pěší nad nádražím zajišťoval mostek z příhradové konstrukce, který spočíval na dvou železných pilířích, které byly ze stran obezděny. Přímo v místě, kde stál jeden pilíř, se otevřela jáma hluboká 12 metrů. Pilíř zůstal na nosníku a zdivo se základy visely kolem pilíře. Touto zátěží se most prohnul natolik, že klenební pás neudržel tuto enormní zátěž a most celý se zřítil do propasti.
Celý dům pana Waschirowského zmizel v propadlině
Dům pana Waschirowského klesnul úplně celý do hlubin, že z jámy vyčníval jen hřeben střechy. Na mnoha místech vznikly propadliny uvnitř domů, kdy se v přízemí propadly vnitřní zdi, ale obvodové zůstaly stát a střešní konstrukce vrchních pater zabránila propadnutí dalších částí domů. Okraje propadů klesaly velmi příkře dolů a odhalovaly ve svazích trhliny a rozsedliny. Okolnost, že se nepropadla celá oblast najednou, ale postupně a jen v několika trychtýřovitých jámách, nebyla vysvětlena. Skutečností je, že mezi poškozenými budovami bylo možné najít některé nepoškozené. Jestli se skládalo ložisko tekutého písku z více či méně soudržné kapsy nebo bylo rozdělené do více oblastí odvodněním nosné plochy písečné hmoty, které zamezilo proboření na povrchu, bylo objasněno teprve v průběhu nadcházejících vyšetřování. Prof. Friedrich Steiner byl svědkem následného propadu vozovky osm dní po katastrofě nad podemletou dutinou, která zřejmě vznikla dodatečně. Takovéto dodatečné propady a tvorby trychtýřových jam se mohly tedy ještě stávat po katastrofě dále. Další povážlivé roztahování rozlohy katastrofy se jevilo jako nemožné, protože pohyb písků v podzemí ustal, téměř zcela se odvodnily a jejich pohyb se zdál být dále odolný proti jakýmkoliv pohybům, ale do té doby, než se zase zaplní vodou. Ložiska tekutých písků nejsou hrozbou jen pro obydlené a zemědělské plochy, jsou také hrozbou pro horníky, protože jim leží nad jejich hlavami. Proto se naskýtala otázka, jakými prostředky tyto písky zajistit, aby byly neškodné.
Následně bylo hloubení šachet těmito vrstvami zdokonaleno o metodu inženýra Pötsche, jež spočívala v tom, že velká část proudícího písku cirkulovala přes jemně provrtané roury a byla zmrazována hluboce podchlazenou chladící kapalinou. Touto metodou bylo severně od Mostu u obce Braňany (Presschen) provedeno hloubení šachty Venuše, protože jiná metoda, jak vyhloubit šachtu ve zvodnělých písčitých vrstvách v té době nebyla známa. Početné vrty z povrchu a ze štol na zjištění složení vrstev určily a stanovily postupy, jak se při dolování vyhnout nebezpečným zlomům plných vody a tekutého písku. Radikálním prostředkem byl také způsob co nejúplnějšího a trvalého odvodňování ložiska písků. Předpokládalo se, že by to bylo možné pomocí několika sdružených vrtů, jakých se používá k zásobení vodou na povrchu. Samozřejmě pro tuto metodu by musely být použity speciální sací koše, které by obsahovaly zařízení proti pronikání písku. Dále bylo nutno najít vhodná místa, kde bude možné provést vrty.
Použitá literatura:
Die Katastrophe von Brüx: besprochen von prof. Friedrich Steiner, Wien, 1895, Sonderabdruck von Österreichische Monatschrift für den öffentlichen Baudienst, Heft IX, 1895
