Když po prohrané válce muselo Rakousko v roce
1742 předat Prusku větší část Slezska, Habsburská monarchie přišla o hospodářsky
a průmyslově nejvyvinutější provincii a hledala náhradu. Úředně byla v roce 1763
ověřena zpráva o vyskytu černého uhlí na území tehdy Polské Ostravy. Již v roce
1767 byla zřejmě poprvé prezentována myšlenka učinit Ostravu a její okolí střediskem
moderního železářského průmyslu, založeného na výrobě a rafinaci železa minerálními
palivy, tedy "ocelovým srdcem".
Do hornického podnikání se v Michálkovicích,
Moravské i Polské Ostravě zapojila i státní správa rakouské monarchie. V Polské Ostravě
zahájila průzkum jižně od již otevřených důlních polí. V lomu na severním břehu řeky
Luciny byla v září 1844 objevena uhelná sloj o mocnosti 12 vídeňských palců (28 cm),
upadající jižním směrem. V říjnu téhož roku bylo na druhém břehu řeky zahájeno kutání
hloubením jámy č.5.
V prvé fázi dosáhla jáma hloubky 40 vídeňských sáhů,
tj. necelých 76 metrů. Nafárány byly přitom I. a II. sloj cca 31 metrů pod ohlubní jámy,
bylo založeno výdušné patro a v hloubce asi 57 metrů, těsně pod úrovní II. sloje, první
(staré) patro. Protože jáma je založena prakticky uprostřed ostravské brachysynklinály
(zárubecké kotliny), sloje od jámy mírně stoupaly.
Překop I. patra byl ražen jihovýchodním směrem. Z
povrchu byl do navrtán vrt č.XIII., který z počátku sloužil jako větrní úvod. Vrt byl
od jámy č.5 vzdálen cca 325 metrů.
V roce 1855 však bylo financování další činnosti
státem zastaveno, protože někteří z přizvaných báňských odborníků se vyjádřili negativně
o pravděpodobné výnosnosti dolu. Erár proto rozhodl o prodeji započaté investice. V roce
1856 se novým majitelem dolu stála společnost Severní dráha Ferdinandova (SdF), která
neprodleně zahájila těžbu. Důl byl pojmenován podle jména generálního ředitele SdF
Hermenegilda Francesconiho. Ve stejném roce bylo vytěženo 4108 tun při celkovém stavu
82 zaměstnanců. Těžba se neustále zvyšovala, důl byl postupně hodnocen jako nejmodernější
v Rakousko-Uhersku.
V roce 1858 bylo zahájeno hloubení vodní jámy. V roce
1859 dochází k hloubení pomocné těžní jámy Vilém. V roce 1861 byl vrt XIII. nahražen jámou
XIII. zvanou Východní větrní jáma. K získání většího tlakového spádu byla instalována
větrní pec. Výdušná jáma sloužila do roku 1884.
Hloubení jam Jakub, těžní a výdušné bylo započato v
roce 1868. Těžní jáma Hermenegild byla mezitím prohloubena a v roce 1883 je uváděna její
hloubka 292 metry.
V létech 1911 a 1914 byla provedena rekonstrukce celého
komplexu. Jáma Hermenegild byla prohloubena do hloubky 454 metrů, přezděna do kruhového
profilu o průměru 5,8 metrů a vystrojena dvěma dvojčinnými těžními zařízeními. Těžba na
jámach Vilém a Jakub byla zastavena, nadále však sloužily jako výdušné jámy. Závod byl
přejmenován na Důl Zárubek. V roce 1926 byl k němu připojen také Důl Alexander, jehož
výstavbu zahájila SdF v roce 1896.
Do konečné hloubky 835 metrů byla Jáma Zárubek
prohloubena v roce 1940. Protla tedy nejstarší vrstvy porubské a celé souvrství jaklovecké.
V 200 metrů hlubokém podpatře byly nakonec otevřeny sloje alfabetní skupiny svrchních
hrušovských vrstev.
Působnost Dolu Zárubek se dále rozšířila v roce 1954,
kdy byl k němu připojen Důl Jan Maria. Od 2.1.1958 byl ustaven Velkodůl Zárubek, řídící
tři závody. Další organizační změny přišly k 1.1.1967 sloučením s Dolem Petr Bezruč (vč.
Dolu Trojice) a zřízením Dolu Ostrava, který pak byl od ledna 1987 spojen v jeden
podnik s Dolem Hlubina.
Jestliže byl již v roce 1883 nazván Důl Hermenegild
průkopníkem mechanizace v revíru, udržel si tuto tradici i pod názvem Důl Zárubek až
do konce své životnosti. Postupně v něm byly zkoušeny různé dostupné formy mechanizace
a elektrifikace hornické práce pro poruby, přípravy i obslužnou činnost, vhodné (někdy
snad i nevhodné) do místních podmínek. V obtížných údobích existence Dolu Zárubek se
dovedlo jeho osazenstvo téměř vždy sjednotit a spolupracovat navzájem.
Dne 14. dubna 1990 došlo v ochranném pilíři při
dobývání sloje Hugo k důlnímu požáru, který se nepodařilo zlikvidovat. Proto 15.4.1990
došlo k uzavření celého Dolu Zárubek a jáma za začala postupně zasypávat. Dne 19.6.1997
bylo slavnostně uskutečněno poslední fárání na 2. patro. Postupně byly likvidovány
povrchové objekty. Těžní věž, která tvořila dominantu Zárubku, byla odstřelena v roce
1998. Tak byla ukončena činnost na jednom z ostravských dolu, který se zapsal
nesmazatelně do historie Ostravy.
_____________________________
Pramen:
http://www.smisene.webzdarma.cz
Dokumentační fond CMC
