DŮLNÍ NOVINY MUS, č. 23/2000
VÝBUCH NA DOLE PLUTO
Eliška KRÁLOVÁ
Hornictví patřilo a z hlediska bezpečnosti stále ještě patří k nejrizikovějším oborům lidského podnikání. I v severních Čechách bylo dobývání hnědého uhlí doprovázeno lidským utrpením a obětmi. 13. listopadu 1900 došlo k výbuchu třaskavých plynů na dole Pluto v Louce u Litvínova, při kterém zahynulo 18 horníků. V dlouhé historii dolu toto důlní neštěstí nebylo první a bohužel ani poslední.
S hloubením dvou jam budoucího dolu, vodní a těžní, které dosáhly hloubky 366 metrů, bylo započato v roce 1888 nedaleko železniční stanice Louka - Horní Litvínov. Tehdy důl ještě patřil Drážďanské úvěrní bance pro průmysl a obchod. Byl pojmenován podle vládce podsvětí římské mytologie a také podle původního významu slova plútos = bohatství, hojnost. Jako jeden z nemnoha v pánvi nesl jediný název až do konce své pohnuté historie, do roku 1983, kdy byl spojen s dolem Kohinoor Mariánské Radčice.
Hlavní dobývací metodou bylo komorování na zával za použití trhacích prací. Rubanina se dopravovala k těžní jámě koňmi, teprve po přelomu století byla vybudována důlní lanovka. Svým technickým vybavením náležel důl Pluto mezi nejmodernější důlní závody v revíru své doby.
Dobová fotografie dolu Pluto
Patřilo mu však ještě jedno méně lichotivé přízvisko. V rámci Rakousko-Uherska se řadil i k dolům nejnebezpečnějším. Uhlí z dolu Pluto bylo náchylné na samovznícení a to spolu s bohatým výskytem metanu způsobovalo četné a tragické nehody.
K první větší havárii v historii dolu došlo už v roce 1892. Výbuch plynů si tehdy vybral své první oběti - 4 horníky. Další následoval 11. listopadu 1894, o život přišlo 19 lidí. Patrně i proto se Drážďanská banka rozhodla nebezpečného dolu zbavit a prodala jej v roce 1895 Těžařstvu lomských uhelných závodu v Lomu.
Prvotní příčinou havárie z 13. listopadu 1900 bylo opět samovznícení uhlí. Dne 2. listopadu vznikl požár mezi komorami 453 a 447 v jižním revíru IVb dolu Pluto, asi 1.300 metrů vzdušné vzdálenosti od těžní jámy. Delší dobu byl neúspěšně zmáhán obvyklými prostředky, tj. zkrápěním vodou, odstraněním zapařeného uhlí a opětovným zazděním nebezpečného místa.
13. listopadu bylo rozhodnuto komoru 453 uzavřít. Neexistence "přípravky" neboli zeď s vynechaným otvorem pro těžbu a větrání, která může být v případě potřeby rychle uzavřena, nedbalý přísun materiálu a patrně i nedostatečná razance v řízení havarijní akce ze strany vedení dolu zpomalovalo a prodlužovalo postup prací při stavbě uzavíracích zdí natolik, že kysličník uhelnatý vzniklý při požáru a metan vyskytující se v dole dosáhly výbušné koncentrace. Ve dvě hodiny odpoledne následovala exploze, která nově postavené zdi povalila, přičemž byli zraněni 2 muži těžce a 10 lehce. Následkem exploze došlo k porušení těsnosti několika uzávěr směrem ke stařinám, odkud byly následně nasávány další výbušné plyny, které se vznítily ještě neuhašeným požárem.
Dvě hodiny po prvním výbuchu následoval druhý, nesrovnatelně silnější, právě když byla dokončována uzavírka širšího okolí požářiště pod osobním vedením závodního ing. Reinholda Schöneho. Oficiální vyšetřovací spis uvádí, že sám podával zedníkům cihly a pobízel osazenstvo k co nejrychlejšímu postupu prací.
Při této druhé explozi zahynul závodní, inženýři Franz Fellner a Johann Biberle, směnmistr Ignaz Fischer, důlní Franz Federle a dalších 13 mužů, 2 byli zraněni těžce a 5 lehce.
Jedna z dobývaných uhelných komor dolu Pluto
K vyšetření příčin neštěstí dorazili na důl zástupci Lomského těžařstva spolu s přizvanými báňskými znalci. Bylo rozhodnuto pole dotčené výbuchem uzavřít, což se podařilo 14. listopadu o půlnoci. Poté bylo odvoláno osazenstvo dolu až na nejnutnější obsluhu. Normální provoz dolu byl obnoven 22. listopadu.
Žádné zásadní pochybení v řízení dolu ze strany Lomského těžařstva se nezjistilo a trestní řízení bylo zastaveno ve stadiu předběžného šetření. Navíc vlastně nebylo trestat koho - osud si vybral krutou daň sám.
Společný pohřeb obětí se konal 15. listopadu 1900 za účasti zástupců majitelů dolu, úřadů a spolků na hřbitově v Horním Litvínově. Deník "Arbeiter Zeitung", který vycházel ve Vídni, uvádí až 25.000 lidí, kteří se shromáždili na nádvoří dolu a v jeho okolí. Na náklady těžařstva byly pro všechny zahynulé horníky pořízeny náhrobní desky dle přání pozůstalých. Zda nechalo vedení těžařstva postavit i pomník, jehož návrhy se nacházejí mezi jinými dobovými dokumenty o havárii uloženými ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích, se zatím zjistit nepodařilo.
