---
ANTIMONOVÉ DOLY U PŘÍČOV
Když v minulých dobách pátrali kovkopové po zlatě a stříbře, nevěděli, že naše krajina je bohatá také na antimon. Antimonové doly byly otevřeny teprve ve druhé polovině 19. století po nálezu balvanu antimonitu na poli. Odborníci poznali, že ruda antimonová se vyskytuje v okolí Příčov namnoze již v nepatrné hloubce pod ornicí, a čím hlouběji, tím je ruda čistší a v mohutnějších ložiscích. Rudních žil je tu napočítáno 16, tvoří takřka celou síť couků, ty se křižují nebo protínají rovnoběžně. Směr mají většinou od severu k jihu, sklon vesměs k západu, z čehož lze původně soudit, že ve větších hloubkách spojují se couky v jediné mohutné ložisko rudné. Z rud, jež se tu dobývaly, jmenujme antimon, pyrostibit, a rudy kysličnité jako valentinit, sénarmondit a stilbit. Dále se tu nachází zlatonosný křemen v různých barvách (modrý, bílý, červený i tmavý), jenž dal podnět k nejstaršímu dolování v těchto místech a leštěnec olověný.
V Příčovech se započalo s dolováním v roce 1890, kdy byl založen závod, který patřil k tehdy nejmodernějším tohoto druhu v Čechách. Téměř uprostřed mezi vesnicí Příčovy a Dublovicemi byly postaveny budovy, strojírny a pec, v níž se ruda antimonová roztavovala. Šachty byly dvě: hlavní Arnoštka, druhá menší Emil, obě byly mezi sebou spojeny chodbou. Příčovské doly zaměstnávaly přes 100 horníků. Ač tu bylo rudy antimonové hojnost a pracovní síly nebyly drahé, přece se doly nevyplácely, neboť byla práce po několika letech zastavena, stroje odvezeny a celý důl zatopen vodou (asi roku 1913). V okolí Příčov bylo též nalezeno zlato.
V tektonické stavbě revíru se výrazně uplatňují poruchová pásma vrbské a deštenské směru SV-JZ, až 30 metrů mocná, mezi nimiž je vyvinut roj zpeřených struktur, na které se v minulosti koncentrovala hornická činnost.
Revír leží hlavně v granitoidech podél výrazného poruchového pásma směru SZ-JV. Hlavní žílou je poruchové pásmo Deštno, v němž na délku 1500 metrů jsou známy cca 2 metry mocné prokřemenělé mylonity a křemenné čočky s velmi jemně rozptýlenou antimonitovou mineralizací ("antimonitový krušek"). Vedle toho vystupuje v šířce asi 500 metrů řada zpeřených křemenných žil směru S-J (např. Emílie) o mocnosti 10-30 cm, s místně bohatým antimonovým zrudněním. Antimonit je doprovázen hojným zlatonosným arzenopyritem; křemen je hlavně ve formě chalcedonových výplní.
