LOUPEŽNICKÁ SLUJ

      Že štoly na Americe u Mořiny obývá duch Hanse Hagena či v Chrustenické šachtě láká návštěvníky do zatopené jámy svým podmanivým zpěvem duch Lala, ví dnes asi každý, kdo se trochu zajímá o podzemí a staré štoly. Ovšem málokdo ví, že takových záhadných míst je v Česku více.

      Jedním takovým téměř neznámým a tajuplným místem je Slumoch nedaleko Benešova. Mezi starousedlíky se přenáší z generace na generaci pověst o loupežnické sluji, která skrývá poklady nedozírné hodnoty. Studiem historických archivních pramenů jsme zjistili, že tato pověst je postavena na reálném základě. Na přelomu 18. a 19. století byl postrachem okolí lapka, známý pod jménem Evžen Mezihořský, který na cestách z Benešova do Prahy přepadal se svojí bandou každého na potkání. Řádění této lupičské bandy a velikost škody, kterou páchali, přiměla benešovské radní, aby vypsali na Mezihořského vysokou odměnu za jeho dopadení. Lapka však stále unikal. Řádění těchto loupežníků dosáhlo takového rozsahu a stížnosti okradených se množily takovou měrou, že byli radní donuceni zorganizovat trestnou výpravu a lapku dopadnout.

      Po žních roku 1804 se vydalo na dvě stovky ozbrojených biřiců a panských pohůnků ke Slumochu, který neprodyšně obklíčili. Po několikahodinovém čekání konečně celou bandu loupežníků pochytali. Lapkové byli dopraveni v železech do benešovské šatlavy. Na radnici byl zorganizován veliký soudní proces za účasti soudce a hejtmana z Tábora. Členové bandy byli po dvoudenním sezení odsouzeni k dlouhodobému těžkému žaláři. Vůdci Mezihořskému byl vyměřen trest nejpřísnější, a to trest oběšením. Bylo mu však nabídnuto zmírnění trestu na dlouholetý žalář, když přizná, kam ukryl veškerý lup. Ten se totiž nenašel. Mezihořský však nic neprozradil a byl 10. listopadu 1804 oběšen na šibeničním vrchu za Benešovem za hojné účasti místního obyvatelstva.

      A kam zmizel nakradený lup? Mimo Mezihořského věděla o skrytém vstupu do sluje pouze jeho milá, jakási Markýtka, o které se dobové zprávy zmiňují jen okrajově. Ta však po dopadení jejího milého urychleně zmizela neznámo kam. Nespočet hledačů se snažilo v následujících letech najít vstup do loupežnické sluje, ovšem neúspěšně. Postupem doby byla tato událost pozapomenuta, jen mezi místními se nadále tradovala jako legenda o pokladu.

      Uplynulo přes sto let a u Slumochu otevřel místní podnikatel malý vápencový lůmek. Nedaleko nechal postavit vápenici s dvoukomínovou kruhovou pecí na pálení vápna. Při odklízení kamene v lůmku přišli dělníci na tajemnou dutinu, která sestupovala do nitra skály. Okamžitě byla oživena legenda o pokladu a loupežnické sluji. Avšak práce byla náročná, skála praskala, sluj se neustále zavalovala, až se nakonec její zadní část definitivně propadla. Navíc vápenec přestal být brzy kvalitní a podnikatel byl nucen práce přesunout na vedlejší kopec, kde otevřel nový lom.

      Tím končí historie, ale část loupežnické sluje se dochovala až do dnešních dnů. Vydá někdy své ukryté poklady?