Počátky hornictví bývají v Čechách kladeny do dob prvních
písemných záznamů. Často bývá přehlížena skutečnost, že Čechy jsou územím mnohem starším s
poměrně vyspělým hornictvím, hutnictvím a zpracováním kovů. Již Keltové k nám přinesli dobývání
rud a jejich četná a velmi rozsáhlá sídla, zjistěná v regionu, dokazují tehdy hustě zalidněnou
oblast. Stará sídla i pohřebiště v těsné blízkosti stříbrského rudního obvodu přímo sledují
výchozy železných rud. Je pravděpodobné, že při spotřebě stříbra jak na šperky, tak na ražení
mincí, jim neušly ani stříbrné žíly.
Je s podivem, že o významném a starobylém hornictví v okolí
Stříbra existují jen velmi sporé historické záznamy. Stříbrský rudní revír je v českých zemích zřejmě
nejstarší, historicky doložená těžební oblast. Vždyť i nejstarší dokumentované zprávy jsou z roku
1183 a 1186 a jsou starší než zprávy o dolování v Krušných horách a v Sasku. První nejstarší
písemná zpráva je v listině přemyslovského knížete Fridricha, datované do roku 1183 a uchovávané
dnes v La Valletě na ostrově Malta v archivu johanitů. Jedná se vlastně o listinné falzum ze 13.
století a kníže Bedřich v ní roku 1183 potvrzuje, že jeho manželka, Alžběta Uherská daruje johanitům
faru Sv. Marie ve Stříbře. V latinském textu tato pasáž zní: "parochia Ste Mariae ad argentaria".
Pojem "Argentaria" ve volném překladu "Stříbrnice", budeme-li jej akceptovat jako název sídliště,
byl původně zřejmě používán pro označení kutiště či hornické osady, které byly v těchto dobách
zakládány přímo v dobývacím prostoru vlastního ložiska. Pro existenci této hornické osady svědčí
mimo jiné i velmi staré důlní práce ve skalním podloží v prostoru dnešního historického městského
jádra.
Další písemné zprávy o hornické činnosti pochází z roku
1362-1408 ze stříbrských městských knih vedených z kompetence městského soudu. V jedné z písemných
zpráv pocházející z druhé městské knihy z roku 1392 se mluví o konkrétním pronájmu hutí stříbrským
měšťanům do držení a užívání. Roku 1454 panovník Ladislav Pohrobek potvrdil stříbrským všechna
privilegia udělená jim jeho předchůdci. Z let 1501-1524 se v archivech dochovalo 8 knih "Register
na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra" s informacemi o zdejší hornické činnosti.
Z let 1565-1696 chybí údaje, město i doly byly z velké části zničeny a zpustošeny. Obnova opuštěných
dolů byla započata až na sklonku 17. století je ale jisté a doložené, že již v druhé polovině 17.
století se opět doluje olověná ruda, rozvíjí se nový způsob těžby pomocí hlubokých šachet a staré
způsoby dolování postupně nahrazují nové. V horních knihách jsou vedeny jmenovité záznamy o
propůjčkách na různých rudních žilách. Obsahy stříbra v rudách jsou však velmi nízké pod 0,1 %.
Roku 1717 je stříbrský rudní revír podřízen slavkovskému hornímu úřadu.
Jeden ze stříbrských dolů v roce 1907
V roce 1801 byl ve Stříbře zřízen samostatný horní úřad, a v
roce 1884 dokonce horní soud pro kraj klatovský a plzeňský. Od konce 18. století až do roku 1908
nastává v rudním revíru století nejrušnější hornické činnosti a největšího rozmachu i prosperity.
Město Stříbro bylo tehdy známé nejen v odborném báňském tisku a literatuře, ale drželo si i vysokou
společenskou prestiž. V 19. století je žilný komplex Dlouhé žíly nejdelší soustavou rudních žil ve
stříbrském revíru těžený v délce 2.600 metrů, s třemi hlavními důlními díly (Unterlangenzug,
Oberlangenzug a Frischglück). Na konci 19. století byly v revíru v činnosti jen 2 těžařstva s roční
produkcí 25.000 kg rudy, která ukončila těžbu v roce 1908.
Hluboký pokles cen olova v roce 1908 a 1. světová válka znamenaly
úplnou stagnaci báňského provozu ve Stříbře. Některé malé provozy zahájily těžbu až v roce 1918 a o
letech 1924 až 1930 můžeme hovořit jako o posledním velkorysém pokusu o udržení dolování ve Stříbře
před 2. světovou válkou. V roce 1924 těžařstvo Mieser Reichensegen und Frischglück Bleierzzecher
Gewerkschaft vyhloubilo a elektrifikovalo novou jámu Leo a opatřilo ji mokrou upravnou a správními
budovami. Koncem roku 1930 zde byla v důsledku vysokých finančních nákladů těžba zastavena a důlní
zařízení demontováno. Tím ustala v revíru veškerá hornická činnost.
Výstavba dolu Leo v roce 1924
V roce 1938 firma Baťa předložila projekty k opětovnému zahájení
těžby, ke které, už v důsledku vývoje politických událostí, však nedošlo. Po druhé světové válce v
roce 1948 byly doly opět otevřeny pod správou Středočeských rudných dolů Příbram a od dubna roku
1950 byl vytvořen závod Rudné doly Stříbro. Dochází tak k opětovnému rozvoji těžby Pb-Zn rud vymáháním
šachet I, II a III na Dlouhé žíle. Do provozu jsou uvedena i díla: Brokárna, Milíkov, Kšice a těžba
barytu u obce Pernarec. V roce 1966 jsou posledně zmíněná díla dána do konzervace a od roku 1969 je
postupně snižována těžba rud na Dlouhé žíle a v Milíkově. V roce 1975 končí těžba v celé revíru.
HISTORICKÉ STŘÍBRSKÉ REVÍRY
Území historických stříbrských revírů zabírá asi 30 km
čtverečních a bývá rozdělováno do do pěti celků:
Revír sv. Petra
- Nachází se severovýchodně od Stříbra a jeho díla spadají do nejstaršího
období dolování. Několik štol z tohoto období můžeme nalézt na obou březích Mže nedaleko od
ústí Peterského potoka. Dnes nejznámější je štola Amálie.
Kladrubský revír
- Rozkládá se severně a severovýchodně od Kladrub. V četných archiváliích se
dozvídáme o dolování na kladrubských žilách a o bohatství, které tyto žíly přinesly klášteru
v Kladrubech. Nejvýznamnějším dílem byl důl Jakub.
Jirenský revír
- Nachází se jižně od Stříbra kolem vrchu Jirná. Hlavní žíly Anna a Ondřej
byly v letech 1958 až 1960 znovu otevřeny jámou Jirná.
Revír Všech svatých
- Leží na obou březích Mže západně od ústí řeky Úhlavky. Nejstarším dílem
je důl Všech svatých a k nejzajímavějším patří středověký labyrint díla sv. Jan na poušti.
Centrální revír
- Nachází se v těsné blízkosti města. V revíru se nacházely největší a
nejbohatší žíly. Díla, jež tu vznikala od 12. století, nesla během historie různá jména.
Nejčastěji bývají však uváděna pod názvy, které získala za posledních 200 let. Největším a
nejznámějším je komplex historických děl Dlouhá žíla a Prokopská dědičná štola, který byl s
přestávkami v provozu více než 450 let.
NĚKTERÁ DŮLNÍ DÍLA
sv. Anna
- Dříve jmenovaná jako sv. Jan Nepomucký je jediným dílem na naučné stezce,
které bylo nejprve dobýváno úklonnou chodbou v místě dnešního schodiště. Někdy v 15. století
byl proražen štolový vchod. Délka chodby je 42,5 m. Na konci se krátce rozdvojuje.
Josef II.
Štola byla ještě v roce 1779 jmenována jako Marie Pomocná - Maria Hilfstollen.
Dnes je staré důlní dílo dokazováno starou kamennou zídkou, která sleduje tok řeky a naučné
stezky a na úpatí odvalu se lomí v pravděpodobném směru štoly do svahu.
sv. Barbora
- Štola nese jméno po patronce horníků a v německém přepisu je uváděna jako
Barbarastollen. Je ražena přímým směrem do vzdálenosti 35,5 m. V zimě vchod promrzá a vytváří
se zde ledová výzdoba ve formě stalagmitů a stalagtitů. Zároveň je dílo zimovištěm několika
netopýrů.
Gottwill
- Jedna ze zmíněných žil byla otevřena štolou Gottwill. Pro dílo bylo
ponejvíce užíváno tohoto německého pojmenování, v některých pramenech je i český název Boží
vůle. Štola patří k někdejším středověkým hornických pracím v areálu naučné stezky. Délka
hlavní chodby měří 175 m.
Magdaléna
- Toto velice staré dílo a jedno z mála zachovaných na levém břehu Mže v
centrálním revíru dokazuje dobývání na takzvaných protiklonných odžilcích. Z historie víme,
že většinou nešlo o bohaté nálezy, ale v místech dnešní zástavby města jich bylo mnoho. Magdaléna
má zajímavý půdorys ve tvaru kříže.
Královská Prokopská dědičná štola
- Toto, v revíru nejvýznamnější dílo, neslo během své historie mnoho pojmenování.
Nejstarším patří název Kašparova štola, pak také německý název Prokopi tiefe erbstollen a nejmladší,
po válce udržované přízvisko Brokárna. Štola byla ražena jako páteř všech hlavních rudných žil v
centrálním revíru především proto, aby mohla být odvodňována všechna velká hornická díla jsoucí i
budoucí. Ve starých spisech se uvádí, že od roku 1743 přebírá štolu rakouský báňský erár - stát.
Tehdy měla štola délku 2 a půl kilometru. Ve vzdálenosti 340 m od ústí se nacházela hlavní těžní
Žentourová šachta (Göpelschacht). Později byly na 570 metru a na 1050 metrů provedeny překopy,
které zpřístupnily k těžbě žíly Heinrich, Johan Baptist, Johan der Jüngere, Johan der Altere,
Gottfried, Barbora, Michaelis a další. Přeťat byl i komplex Frischglück a Langenzug. V roce
1804 byla v náhonové komoře dědičné štoly provedena stavba vodotěžného stroje na čerpání vody,
čímž bylo přikročeno k hloubení pater pod úrovní řeky. V roce 1908 se tu provoz zastavuje a je
obnoven až po deseti letech, aby v roce 1930 opět upadl. V roce 1937 kupuje kutiska firma Baťa,
ale na její velkorysé plány již nedošlo. Poslední pokusy o těžbu se objevily po roce 1950 a
nakrátko oživily zdejší slávu významné štoly.
ŽIVOT HORNÍKŮ - LEGENDY A POVĚSTI
Od Boží vůle, při cestě, která běží po pravém břehu řeky k
Vranovu a kde dnes stojí dvě stavení, panoval kdysi ruch a čilý život. Tady v údolí a o něco výše
kolem vrchů Ronšperk a Evangelista byla soustředěna většina starých šachet zdejší oblasti. Havíři
měli své domky nedaleko dolů. Kromě nich tu žili a pracovali dřevaři, tesaři, kovář a sedlář.
Po cestě hrčely vozy naložené dřevem nebo nakutanou rudou. Bečely tu ovce, skřípaly rumpály a
žentoury, zněly nástroje, rachotily putny. Z temných otvorů ve skále dnem i nocí tryskaly stružky
narezlé vody. A kdesi hluboko horníci lámali kámen, sledovali křemenné žíly a dobývali rudu.
Lidé v osadě žili družně. Společně slavili svatby i narození
dětí, společně se radili o důležitých věcech, které bylo třeba rozhodnout. Rádi se scházeli,
vyprávěli si, pili pivo, zpívali a byli veselí. Když někdo umřel, pohřeb byl skromný, ale rozloučit
se přišla celá osada. V neděli ruch utichl, lidé se svátečně oblékli a šli do města do kostela.
Číst a psát uměl jen správce.
V těch dávných dobách se ovšem dívali lidé na svět jinak.
Měli také jiné zkušenosti, než máme my dnes. Horníci znali různé podzemní bytosti, na něž by
věda 20. století pohlížela jako na výmysly nebo přeludy, ale tehdy přirozeně patřily k životu,
ke skalám a těžké práci v dolech. Většinou to byla stvoření obtížná a strašidelná a setkání s
nimi horník často pocítil na vlastní kůži. Krvavé můry ohlašovaly těžkou nehodu a smrt. Sirní
psi páchnoucí po železném kyzu otravovali vzduch, zhasínali kahany, někdy horníka napadli a zle
ho potrhali. Někde se objevovaly kamenné ropuchy létající vzduchem jako vystřelené z praku.
Bývali tu však také bílí hádci, jejichž štěbetání znělo horníkům sladce a radostně, neboť
slibovali bohaté ložisko rudy. O těchto zjeveních se pak vždycky dlouho mluvilo. Nejčastěji
si však stříbrští havíři vyprávěli o Duchmausovi, duchu skal.
PRŮZKUM HORNICKÉHO PODZEMÍ VE STŘÍBŘE
Nespočet otevřených štol a šachet zcela určitě lákalo odedávna
obyčejné kluky, dobrodruhy, geology, mineralogy i těžaře. Od roku 1980 i jeskyňáře.
Výzkum ve Stříbře probíhal na základě materiálů Rudného
průzkumu z 60. let aktivně od roku 1982 a dodnes stále probíhá. Bylo prozkoumáno na 50 důlních děl,
odpracovány stovky hodin v podzemí. Byly změřeny desítky kilometrů chodeb, objeveny pozůstatky po
těžbě - nástroje, pomůcky, nápisy, popsány byly nejrůznější formy výzdoby, zachyceny klimatické
poměry hluboko pod zemí. Významnými objevy byly především výtvory šikovných lidí a těžké hornické
práce, kde kromě zápasu s tmou, vodou a pevnou skálou museli horníci čeliž i náhlým závalům,
přinášejícím většinou smrt. Proto je důležité, aby i v dnešní době bylo známo, jak a kde se v
podzemí pracovalo, a také, co můžeme od těchto prostor dále očekávat.
NAUČNÁ STEZKA
Naučná stezka vás provede v sedmi zastaveních historií
hornictví na Stříbrsku a jeho geologickou minulostí. Seznámí vás s nerosty, geomorfologickými
zajímavostmi, několika středověkými důlními díly, dozvíte se o netopýrech a jiných podzemních
obyvatelích a nebude chybět ani ponaučení o skřítcích a dalších bytostech, kteří veškeré hornické
činění od dávné minulosti až po současnost vždy doprovázeli. Naučná stezka mapuje více než
osmisetletou hornickou činnost.
Důl Leo s novou třídírnou v roce 1927
Podrobný popis historie dolování v okolí Stříbra
najdete na stránkách kolegy Vládi Konvičky -
http://www.hornictvi.info
_____________
Pramen:
Naučná stezka - Historie hornictví na Stříbrsku (průvodce)
http://www.stribro.cz
Dokumentační fond CMC
