ŽELEZNOBRODSKÝ ZPRAVODAJ
DOLOVÁNÍ ŽELEZNÉ RUDY U OBCE VRÁT
Josef PALLA
Vyhledávání a zpracování kovonosných rud, dělo se
v podhorských oblastech již od pradávna. Podle historika J.V. Šimáka má těžba rud
spolu s hledáním vzácných minerálů své počátky snad již ve 14. století i v okolí
Kozákova. Zápis ve Dvorských deskách o místech Hamerstein a Brod tomu nasvědčují.
Zdá se, že hornictví a zpracování (hamrování) železné rudy na Brodsku bylo již v
15. a 16. století dosti významné. Z listinných dokladů MV z poloviny 16. století lze
doložit existenci pěti hamrů v Brodě a okolí. Faktem zůstává skutečnost, že dolování železné rudy
na Vrátsku bylo nejen nejstarší, ale i nejvydatnější, opakovaná těžba je zaznamenána
ještě v 19. a 20. století. Pozdější známé a písemně již doložené dolování železných rud
na Vrátě bylo následující.
V letech 1856-1858 to byla Krkonošská horní společnost
(Riesengebirge Bergbau Gesellschaft) V. Lanna, Albert Klein a Jan Liebig. Zkušební dolování
bylo zahájeno na starém těžišti, kat.č. 781 "na starých Šachtách" a jejich okolí, na
kraji lesa, a to šachtou a snad i štolou. V letech 1889-1892 dolovala v místě Hornoslezská
železniční akciová společnost (Oberslezisches Eisenbahn Akc. Gesellschaft).
V této fázi dolování, dle vyprávění účastníka a důlního
štajgra Josefa Krůfa z Vrátu, byla v západním rudním poli vyvedena štola Alexander, 225 m
dlouhá, na kat.č. 791 Havírně a další štola pojmenovaná Hermann, 125 m dlouhá, na východním
rudním poli, na kat.č. 903 "Na Havírně - Bahnišťatech" u lesní cesty z Vrátu k poříčskému
mostu. K této štole byla vysoko v polích hloubena pomocná šachta, která již nebyla dokončena.
Podle vyprávění pamětníka Krůfa bylo dolování dost veliké
a slavné. Havíři slavili dvakrát ročně na dny svých patronů sv. Barbory a sv. Prokopa
Havířské slavnosti. Tyto dny se nepracovalo byly placeny jako pracovní.
Havíři se vypravili ve svých slavnostních uniformách
průvodem do Brodu do kostela, kde byla držena slavná mše svatá, jako díkůvzdáni. Ostatní
obyvatelé města i vsí se k nim připojili a nadšeně je zdravili hornickým "Zdař Bůh!".
Odpoledne se pak pořádaly v hostinci u Kocourů na Vrátě slavnostní koncerty a různé atrakce,
večer pak taneční veselice. Vydání se slavnostmi spojená byla placena důlním podnikem. Tyto
slavnosti byly v okolí ojedinělé a zvláštního významu, sešlo se na nich značné množství
návštěvníků. Vchody do štol byly ozdobeny chvojím a doly byly v tento den přístupny veřejnosti.
V letech 1916-1918 firma Petzold a spol. Vídeň - Železárny
Komárov zahájila opět hornické práce na ložisku Vrát a Štípek. Podle zpráv bývalých horníků
a důlních dozorců Krůfa a Koutského, protokolů o propůjčce důlních měr Pankrác I-IV a V-VII
a posudků prof. Kettnera z roku 1921, se v oblasti kutacího kruhu počalo s otevřením a
zmáháním staré štoly Alexander pod technickým vedením ing. Jana Brože z Vrchlabí a později
npor. E. Uhlíře ze Staré Paky. Po odkrytí štoly do délky asi 160 m byla sledována boční
směrná chodba k SV, kde dosahovala ruda mocnosti 0,80 m a byla položena zarážka pro žádost
o propůjčení dalších důlních měr. Při úřední prohlídce dne 24.4.1918 dosáhla směrná chodba
délky 32 m.
V zimě roku 1917-18 byly raženy další štoly a překopy
do jižního boku a ve vzdálenosti asi 8 m byla zastižena chodba z let dolování 1889-92,
kde bylo dříve těženo hlavní ložisko rudy.
Celkem bylo v dolech zaměstnáno na 50 osob včetně
žen na povrchovém třídění rudy. Zaměstnání v dolech bylo tehdy vítaným přínosem místnímu
obyvatelstvu. Jistý měli nejen výdělek za války a muži byli zproštěni vojenské povinnosti,
ale především všichni dostávali zvýšené příděly potravin.
Místní rolníci a majitelé lesů dodávali dolům dřevo na
výztuže a odváželi těžkými koňskými potahy rudu od dolů na skládku a dále na vagónování na
nádraží do Železného Brodu. Celkem bylo vyexpedováno asi 50 až 60 vagónů železné rudy.
Hornina byla odstřelována Dynamonem a Chlorantitem. Koncem 1. světové války, roku 1918, byl
nákladný výzkum a další těžba předčasně ukončeny. Štoly a šachty byly opět zajištěny
zabetonováním a zasypáním.
Je zřejmé konstatovat, že vojenské úřady a výrobci válečné
výzbroje si začátkem války vždy zajišťují surovinu, železnou rudu, velkou investicí a koncem
války tyto své zájmy klidně opustí a doly zavřou.
V letech 1940-1944 provozovala těžbu železné rudy na Vrátě
firma Zbrojovka ing. František Janeček, Praha-Nusle. Janeček získal počátkem roku 1940 koupí
důlní míry Pankrác, Vrát a Sophia (Štípek) od dřívějšího provozovatele firmy Petzold.
Zbrojovka Janeček byla známá předválečnou velkou a
úspěšnou výrobou motocyklů Jawa. Továrník Janeček se chtěl věnovat i hornictví, a tak
si zajistit surovinu pro své slévárny v Týnci nad Sázavou z vlastního a nezávislého dolu.
V polovině dubna roku 1940 byl zahájen předběžný
průzkum v oblasti starých důlních prací na Vrátě a také na Štípku (pod Dluhým).
Magnetometrická měření vedl ing. C. Bauman a geologický průzkum půdy a rudy řídil za
pomoci prvních 8 zaměstnanců ing. Roth. První průzkumné výkopy byly zahájeny na povrchovém
terénu na Štípku.
Od května roku 1940 se počalo pracovat již bez přestávky
v dolových mírách na Vrátě, pod vedením naddůlního Františka Kutěny s dalšími nově přijatými
32 dělníky. Postupně byli přijímáni další pracovníci - havíři i správní úředníci, zřízena
důlní kancelář s vedoucím správy a účetním p. Wundererem a dalšími dozorci na dolech.
Na vrátském výskytu byly práce zahájeny na znovuotevření
staré štoly Alexander a přilehlých chodeb a šachtic Na havírně a Na šachtách (území pojmenovaná
po starých důlních kutištích).
Na parcele kat.č. 781 byla později vyhloubena nová hlavní
šachta Dagmar, pojmenovaná po dceři továrníka Janečka.
Na povrchovém pracovišti dolu na Štípku bylo z příkazu
železárny v Týnci nutno vytěženou rudu třídit dle jakosti a roztloukat na zrna cca 7-8 cm
pro velký obsah křemene. Později se pro nejakostní rudu a pracnou úpravu veškeré práce s
dolováním úplně zastavily a osazenstvo bylo převedeno do oblasti vrátského dolu.
Pro vzrůstající potřeby dolu na Vrátě bylo zavedeno
elektrické připojení, zavedeno elektrické osvětlení a další strojní vybavení. Zřízeny byly
vlastní pomocné provozy, tesařská dílna, kovářská dílna a malá chemická laboratoř na sledování
obsahu železa v rudě, kompresor a zařízení na používání pneumatických kladiv pro práci na dobývkách.
Důlní práce se stále rozšiřovaly, počet pracovníků stoupal
až na 72 dělníků - havířů. Na těžní věži nové šachty Dagmar byla zřízena výtahová klec pro
dopravu materiálu a také signální zařízení pro větší provoz.
Pracovalo se na 2 i 3 pracovní směny po 8 hodinách. Dělnictvo
bylo rozděleno na pracovní kategorie kopáčů v úkolu 60-70 korun za směnu, vozačů 42-60 korun,
dřevičů 46 korun a řemeslníků s platem 48 korun za směnu.
V roce 1942 byl na dolech největší provoz. Pracovalo se
na dobývání rudy v dobývkách na hlavním ložisku i ve vedlejších nalezištích rudy. Hlavní šachta
Dagmar byla v hloubce 30. obzoru (metrů) propojena na štolu Alexander a na ostatní chodby a
štoly z šachet. Tím vznikl jednotný důl se třemi oddělenými východy. Na šachtě Dagmar se
dobývalo směrným stěnováním na zával. Asi 7 m nad stropem 30. obzoru byly v ložiscích zastiženy
stařiny z dřívějších starých rubání.
Pod 30. obzorem šachty Dagmar vznikl celý systém chodeb a
spojek na rubání rudních mocností. Z 30. obzoru byla také vedena štola na SV směrem k východnímu
nalezišti staré štoly Hermann až do délky 53 m. Dále bylo rubání zastaveno, poněvadž došlo k
silnému průvalu vody a štola musela být zahrazena. V létě roku 1943 bylo vnitřní pomocnou
šachtou dosaženo největší hloubky dolu 78 m od ohlubně šachty Dagmar. Celý důl byl značně
zavodněn spádovou vodou z Vrátské plošiny a musel býti spádově i nuceně elektrickými čerpadly
odvodněn do spádové štoly Alexander a dále do Širokého potoka k Jizeře.
Při práci v porubu dne 26. března 1942 před 18. hodinou
byli zasypáni dva horníci v druhé směně, Karel Hoření z Vrátu a František Klápště z Prosíčka.
To byla nejsmutnější událost vrátského dolování.
Na severovýchodním vrátském výskytu, tj. na pozemkové
trati "Končiny" na kat.č. 903 byly rovněž prováděny výzkumné kutací práce (nedaleko důlních
měr Pankrác III a IV). Po předchozích geomagnetických měřeních bylo opět zahájeno zkušební
kutání, překopy v šachtách a hlavně také jádrovými vrty kolmými, šikmými i horizontálními,
dále fyzické průzkumy půdy a rudy. Nejdelší vrt byl do hloubky 34 m. Celková délka vrtů byla
cca 80 m. Těmito zkouškami bylo zjištěno jen malé ložisko malé mocnosti a tektonicky velmi
nepravidelného rozsahu. Další práce zde byly pozastaveny.
Na základě nového geomagnetického výzkumu v létě roku
1943 situoval dr. Kokta z pověření Baťových závodů další dvě výzkumné šachtice K2 a K3. V
K3 se pod povrchem objevilo příkře stojící lože chloritem bohatého magnetovce, které bylo
sledováno až do hloubky 21 m, a tam proveden překop. Největší mocnosti lože se dosáhlo asi
v hloubce 15 m, a to cca 1 m mocnosti.
Kutací práce na tomto místě byly vedeny od prosince 1943
na 3 směny a pokračovaly dále i po uzavření dolu a prací na dole Dagmar až do léta 1944. V
červenci roku 1942 náhle zemřel továrník Janeček a jeho odchodem nastaly i změny ve vrátském
dolování. Báňským plnomocníkem fy Zbrojovka byl jmenován ing. Otto Langhamer, ředitel dolů
v.v. V měsíci listopadu roku 1942 došlo již k omezení prací a osazenstva dolu Dagmar. Zájem
fy Zbrojovka o dolování ochaboval, prý v důsledku velké pasivnosti podniku. Důlní práce se
velmi omezovaly, a to jen na těžení rudy, s plánem prací až do měsíce března 1943, kdy měl
být provoz dolu úplně zastaven.
Plán na úplné zastavení provozu dolu Dagmar vyvolal
mnohá jednání a četné inspekce na dole. Úřední činitelé z Revírního báňského úřadu v Kutné
Hoře, z Báňského hejtmanství v Praze a dokonce i z kanceláře Reichsprotektora projevovali
zájem o další provoz dolu.
Po skončeném jednání převzala důl Dagmar do dalšího
provozu se všemi zaměstnanci počátkem měsíce dubna 1943 firma Baťa a.s. Zlín. Firma Baťa
měla úmysl prodávat železnou rudu do Maďarska náhradou za nákup koží. Několik vagónů rudy
se skutečně do Maďarska vyvezlo. Nastálé válečné poměry však nedovolovaly v dodávkách
pokračovat a fa Baťa svůj zájem o dolování omezovala. Shledala také, že dolování ve Vrátě
je vysoce pasivní a že ani při budoucím nutném kutání ve větších hloubkách nelze očekávat
zlepšení. Proto po kontrole ročního nájmu dolu od fy Janeček a po schválení úředních komisí
ukončila v měsíci březnu provoz na dole. V létě roku 1944 byla schválena úplná likvidace dolu.
Od této doby se na dolech prováděly již jen nařízené
likvidační a odklízecí práce. Zařízení bylo odprodáno a odvezeno. Na šachtě Dagmar v hloubce
8 m bylo provedeno přepažení a odtud byla šachta zasypána. Zasypány byly také všechny pomocné
a průzkumné šachtice na obvodu Končiny a konečně i zavaleno ústí hlavní štoly dolu Alexander
a pomocné štoly Na šachtách.
Před zavalením štoly Alexander v roce 1944 bylo dohodnuto
vložit do ústí štoly nákladem obce Vrátu kameninové potrubí k zachycení vytékající vody.
Později, roku 1947, byl od tohoto zdroje vybudován veřejný vodovod pro obce Vrát a Prosíčka.
Odvoz železné rudy byl prováděn postupně od prvního
vyrubání roku 1941 a ze skladové haldy až do vyčerpání roku 1946. Ruda byla tavena z největší
části v hutích v Králově Dvoře a hutích Moravské Ostravy, menší vzorkové vagony - zásilky v
železárnách v Třinci, Žďáru nad Sázavou a v Diosgyóru v Maďarsku.
---xxx---
Z geologického hlediska se vrátský výskyt železných rud
nalézá v blízkosti severovýchodního okraje tzv. Lužického zlomu. Horniny se zde nalézají
vzájemně přeskupeny a promíseny. Kromě jednotlivých celistvých jader železných rud je jejich
okolí často vlivem jiných hornin (fylitů, vápenců, křemenů a sericitických slíd) značně
porušeno a jakost železa deklasována.
Poměrně značným dolováním byla hlavní povrchově blízká
ložiska rudy magnetovce, krevele a hnědele několikerým těžením postupně vyčerpána. Snad jen
dalším průzkumem ve větších hloubkách a také směrem na severovýchodní Míry III a IV Pankrác
a Herman bylo by možno v dalším dolování pokračovat. Podle úsudku dr. Rotha se sotva kdy bude
ještě v dolování pokračovat.
Geologickým průzkumem celého podhoří jizerských a krkonošských
hor se od dávna (nejvíce z počátku 18. století a zvláště při stavbě železnice v padesátých letech
19. století) zabývalo mnoho odborníků - převážně německých z Berlína. Několikrát se zabývali
výskytem železných rud na Vrátsku, jak je uvedeno na Báňských úřadech a v odborném tisku.
Poslední a vyčerpávající vědecká práce pochází od vedoucího
geologického průzkumu na vrátském dole, dr. Zdeňka Rotha, jako zvláštní otisk sborníku Státního
geologického ústavu Čsl. republiky sv. XV - 1948.
Autor použil informace hlavně ze Sborníku Dr. Rotha spolu
s popisem provozu dolu od zaměstnanců p. Wunderera a také vzpomínek p. Krůfa, Hořeního a Klápště
i svých vlastních, k napsání a zachováni této kroniky vrátského dolování.
HLAVNÍ DŮLNÍ DÍLA (GEOFOND) - mapový
výřez
- 07891 - šachta Dagmar
(F)
- 07892 - štola Na šachtách
- 07893 - štola Alexander (Na havírně)
(F)
- 07894 - stará šachta Vrát
(F)
- 07895 - kutací šachtice K1
(F)
- 07896 - kutací šachtice K3
- 07897 - stará šachta Končiny
- 07898 - štola Herman
(F)
HALDY (GEOFOND) (F)
- 0923 - halda štoly Na šachtách (07892)
(F1
F2)
- 0924 - halda šachty Dagmar (07891)
(F1
F2)
- 0925 - halda staré šachty Vrát (07894)
(F1
F2)
- 0926 - halda štoly Alexander (07893)
(F1
F2)
- 0927 - halda štoly Herman (07898)
(F)
- 0928 - halda kutací šachtice K1 (07895)
(F)
__________
Pramen:
Železnobrodský zpravodaj
Oblastní archiv Liberec
ROTH Zdeněk: Výskyt železné rudy u Vrátu nedaleko Železného Brodu
Dokumentační fond CMC
Geofond - http://mapmaker.geofond.cz/
